1940 maturita na brněnském reálném gymnáziu, vstup do Tovaryšstva Ježíšova,
1943 tříleté studium filosofie na řádovém učilišti na Velehradě,
1947 Russicum (Papežská ruská kolej), Řím, titul z licenciátu teologie,
1953–1957 Biblický ústav, Řím, titul z licenciátu Písma svatého

zobrazit

1946 vychovatel studentů v Papežském ústavu na Velehradě,
1960–1966 sekretář v Biblickém ústavu, Řím,
1969–1973 přednášel Nový zákon na teologické fakultě v Bejrútu, kterou vedli francouzští jezuité,
1973–1990 pracoval pro českou misi v Montrealu, výuka řečtiny a hebrejštiny; při ruském chrámu pomáhal při byzantské liturgii,
1990–1995 střídavě přednášel Starý zákon a hebrejštinu na Řeckokatolické fakultě Univerzity P. J. Šafáríka v Prešově a na římskokatolickém Institutu Teologické fakulty bratislavské Univerzity Komenského ve Spišské Kapitule,
1996 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci přednášel Starý a Nový zákon a vedl kurzy hebrejštiny, základů arabštiny a semináře věnované ikonám a staroslověnským památkám v Česku

krypta jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně

Rodina Novotných žila v Brně, otec P. Novotného byl oficiálem Československých státních drah, maminka v domácnosti. Z tohoto manželství se narodily tři děti, dva synové Jiří a Česlav a jedna dcera Blanka. Chlapec Jiří se ještě narodil v Olomouci, kde právě jeho otec měl pracovní závazky. Brzy se rodina přestěhovala do Brna. Rodina patřila mezi aktivní členy farního společenství u svatého Tomáše.
Jak sám P. Novotný řekl, velký vliv na jeho formaci i životní rozhodnutí měla ministrantská služba u sv. Tomáše v Brně.
Studium filozofie mohl začít až po návratu z ročního pracovního nasazení za války v roce 1942.
Od roku 1947, kdy jej otec provinciál P. F. Šilhan poslal do Říma, nabyla jeho studia východní ráz. Náklonnost ke kněžské službě ve východním obřadu získal P. Novotný již na Velehradě. Ve svých vzpomínkách píše opět o svém liturgickém cítění, které způsobilo, že už za studentských let při poutích na Velehrad si oblíbil východní bohoslužbu, kterou tam pravidelně sloužil jezuita P. J. Vaněčka a při slavnostech prešovský biskup Pavol Gojdič.
Kvůli nepřátelskému postoji k náboženství východních politických režimů se P. Novotný na křesťanský východ nedostal. Pokud jednou navštívil svoji vlast, neobešlo se to bez obsílky na Státní bezpečnost.
Pro své velké jazykové znalosti a znalosti biblických otázek byl poslán v roce 1969 do Bejrútu přednášet Nový zákon na teologickou fakultu, kterou vedli francouzští jezuité. Tam poznal dobře východní církev melchitů a dostal se do styku i s řeckými a ruskými mnichy na hoře Athos.

Záhy po sametové revoluci se v roce 1990 Otec Novotný vrací po více než čtyřiceti letech do vlasti. Chybí mu málo do osmdesátky, ale na odpočinek nemyslí. I zde se dá do služby křesťanskému Východu, a to nejprve na Slovensku. Aby se mohl zcela věnovat této práci i po rozdělení Československé republiky, přijímá Otec Novotný slovenské občanství.
V době působení v Olomouci od roku 1996 je vydáno několik jeho knih v češtině. Věnuje se i pastoraci, zejména mezi východními křesťany: střídavě v Brně a na Velehradě slouží byzantsko-slovanskou liturgii pro veřejnost, ale i soukromě, v olomoucké rezidenci sv. Johna Ogilvie je pro něj zřízena byzantská kaple. Udržuje styk s centry ruského katolického života v západním světě velmi cennou službou: od roku 1986 až do 2001 každoročně pečlivě připravuje ruský byzantský kalendář nového stylu (podle gregoriánského kalendáře, jenž se používá na Západě), který se stal neodmyslitelnou liturgickou pomůckou.
Na sklonku svého života byl Otec Novotný pověřen provinciálem Vojtěchem Suchým přípravou kanonizace P. Martina Středy. Na dokončení úkolu mu ale nezbyly síly ani čas.
Do Ruska se za svého života nedostal. Vrátil se nakonec na Velehrad, kde svou pouť kněze začal.
Rozloučení se zesnulým knězem se konalo ve velehradské bazilice 23. února 2002. V pondělí 25. února v rodném Brně, za byzantsko-slovanského zpěvu, paměti cyrilometodějské tradice, bylo jeho tělo uloženo k poslednímu odpočinku v kryptě jezuitského chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Odpočívá vedle ctihodného Martina Středy, jenž českým jezuitům prorokoval, že „přijde čas, moci navrátit, co z Východu jsme dostali“.

Martin Středa (Stredonius)
P. J. Novotný byl pověřen přípravou kanonizace P. Martina Středy

Česlav Novotný

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a klášter jezuitů
Beethovenova, Jezuitská
místo posledního odpočinku Kostel sv. Tomáše a klášter augustiniánů-eremitů
Moravské náměstí
zde v mládí ministroval

Ma