Jakožto autodidakt se vypracoval k osobitému tvůrčímu výrazu. Uměleckou činnost přerušil v roce 1982 neúspěšný pokus o sebevraždu. Jeho následky znamenaly pro O. Tomana úplnou závislost na péči svých příbuzných.
Po této tragické události kreslil ještě do roku 1983. Za poměrně krátké (o to však intenzivnější) umělecké období vytvořil řadu promyšlených a technicky precizních grafik a maleb, které zůstaly nejen kvůli zmíněné tragédii téměř bez povšimnutí.

Brno, Úvoz 59c

vyučen truhlářem,
autodidakt

zobrazit

jako autodidakt byl v roce 1980 registrován při ČFVU a od toho roku také vystavoval se členy bývalé Jihomoravské organizace SČVU

Oldřich Toman, Několik poznámek k obrázkům mého syna:
„Všechno, co syn kreslil a maloval, bylo jen reflexí jeho vnitřního prožitku. Nic napodoboval a nekopíroval. Jen mezi devátým a dvanáctým rokem hledal poučení u některých našich známých ilustrátorů. Dochovaly se jen dvě ilustrace volně překreslené pravděpodobně podle Zdenka Buriana a dvě barevné ilustrace dětí s kozou podle Adolfa Zábranského. V této době obdivoval také známého malíře, lovce beze zbraní, Mirko Hanáka. Svoje originální perokresby, které nepředkresloval tužkou, spíše psal než kreslil.
Ke konci svého krátkého tvůrčího období se vyjadřoval bohatou až kaligrafickou kresbou, zejména ve výtvarně působivém cyklu Podobenství.
V ilustracích knih a obrazech na plátně se Olek dopracoval k osobitému výrazu pomocí perem jemně šrafovaných ploch různé světelné intenzity a bohatých valérů. Své výtvarné práce, zejména obrazy kreslené perem a tuší na plátně, vystavoval jako ojedinělý výtvarný projev na výstavách mladých výtvarníků Jihomoravského kraje, registrovaných při bývalém ČFVU.“

Jan Skácel
přítel, Oldřich Toman ilustroval jeho sbírky básní „Dávné proso“ a „Noc s Věstonickou Venuší“

Oldřich Toman
Růžena Tomanová

Ma