Františka Menšíková

* 9.2.1874 Velešovice (okres Vyškov) – † 22.2.1941 Brno (nemocnice Milosrdných bratří)

jedna ze zakladatelek a organizátorek katolického ženského hnutí na Moravě

rodné jméno

Menšíková

národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR

bydliště

Velešovice čp. 86 (rodný dům),
Brno-Žabovřesky, Tolstého 16

vyznamenání a pocty

papežské vyznamenání Pro ecclesiae et Pontificae

zaměstnání

v textilní továrně v Brně jako vyšívačka, později administrátorka „Dne“

politická orientace

Čsl. strana lidová (doloženo v roce 1928)

odborné a zájmové organizace

Všeodborové sdružení křesťanského dělnictva českoslovanského - ústřední představenstvo,
Odborové sdružení křesťanského dělnictva,
Moravský ženský katolický svaz (předsedkyně),
Svaz katolických žen a dívek (místopředsedkyně, později předsedkyně)

hrob

Komínský hřbitov, Absolonova

poznámky

Pocházela z chudé vesnické rodiny, od mládí se pohybovala v dělnickém prostředí.
Podporovala staré, nemocné, práce neschopné lidi, studenty, zvláště bohoslovce.
V 17 letech přijela do Brna, kde pracovala jako dělnice v Benediktínské tiskárně.
Byla ovlivňována myšlenkami křesťansko-sociálního učení, kde se začala angažovat jako jedna z prvních žen. Stala se předsedkyní ve Všeodborovém sdružení křesťansko-sociálním. Jezdila po celé Moravě a zakládala skupiny křesťansky orientovaného dělnictva. Všechno dělala zdarma nebo jen za úhradu jízdného.
Měla vynikající organizační schopnosti - po první světové válce se podílela na založení Svazu katolických žen a dívek. Ten vznikl za podpory Československé lidové strany a jejím duchovním rádcem se stal představitel ČSL Msgre. prof. ThDr. Jan Šrámek. Františka Menšíková s ním byla při svých aktivitách v úzkém spojení.
Po založení Svazu katolických žen a dívek zpočátku zaujala pozici místopředsedkyně v letech 1924–1927, od roku 1927 do roku 1941 zastávala funkci předsedkyně. Za její působení svaz rychle rostl a vnitřně se stabilizoval. Projevilo se to v nárůstu činností a aktivit svazu. Za jejího působení se svaz rozrostl z několika desítek tisíc členek na počet přesahující tři sta tisíc. Několik měsíců po její smrti pak docházelo k omezování činností svazu a následně pak k jeho zániku.
Snažila se působit také na rodinnou výchovu (v křesťanském duchu) a hlavně školskou výchovu. V roce 1927 se připojila k petici, kterou podal Svaz katolických žen a dívek.
Vystupovala také proti rozluce manželství.
Františka Menšíková je spoluzakladatelkou časopisu Moravská žena, kde se zabývala otázkami souvisejícími s aktivitami katolického ženského hnutí.
Pohřeb se konal s povolením lékaře 26. 2. 1941 na původní komínský hřbitov (-Menš).

O tom, jaké oblibě u veřejnosti se Františka Menšíková těšila, svědčí slova z dobového tisku při jejím úmrtí jak je cituje ve své práci Aneta Vrzáčková:
„Se slečnou Františkou Menšíkovou odchází katolické veřejnosti moravské vzácný typ ženy organisátorky a budovatelky velkého formátu a nepředstavitelné energie i houževnatosti. […] Sl. Františka Menšíková zachovávala vždycky nejužší styk s životem ve všech odbočkách Svazu. Nebylo snad jediného městečka a vesnice, aby je agilní předsedkyně nenavštívila. Její schopnost působit na lidi zejména na členstvo Svazu, byla podivuhodná. Byla to jistě nejpopulárnější a nejoblíbenější postava z veřejně činných žen na Moravě. Osobně vlídná, ale rozhodná a nekompromisní, když šlo o zásady, přísná k sobě a neslevující tam, kde šlo o plnění povinností […] Svaz a ona, to byly dva pojmy splývající takřka v jeden. Nebude lehké nahradit její nezvratnou rozhodnost a autoritu v nejširších vrstvách moravských žen.“