česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

podle svědectví vnučky, její babička, paní Marie Jelínková, po odsouzení manžela marně prosila (vnučka bohužel již nevěděla, kde) ne o zachování jeho života, ale o smrt zastřelením, protože byl vojákem

popraven

Brno:
- Vrchlického 80
- Domažlická (dříve Střelecká 10 a Domažlická 1)

1916–1922 česká reálka v Plzni (1922 maturita),
Vojenská akademie v Hranicích (od 1. 10. 1922, v roce 1924 vyřazen jako poručík dělostřelectva),
1934–1936 Válečná škola v Praze (ročník Dr. Edvarda Beneše)

Československý válečný kříž 1939 in memoriam (1945),
Štefánikův řád in memoriam

podplukovník generálního štábu in memoriam (1946)

voják z povolání (štábní kapitán),
nadporučík dělostřeleckého pluku 6 (doloženo v roce 1931),
do 30. 8. 1939 III. sbor,
od 1. 9. 1939 přidělen Katastrálnímu měřičskému úřadu v Brně

Sokol (župa Jana Máchala, Sokol Brno I)

VOJENSKÁ DRÁHA:
15. 8. 1924 slavnostně vyřazen jako poručík dělostřelectva z vojenské akademie v Hranicích; od 1. 9. 1924 dělostřelecký pluk 152 v Olomouci (funkci velitele čety nevykonával, protože byl frekventantem aplikační školy dělostřelectva u tamního Dělostřeleckého učiliště); 13. 7. 1925 – 30. 9. 1933 dělostřelecký pluk 6 v Brně; 1. 10. 1933 – 30. 6. 1936 Válečná škola v Praze. Poté návrat do Brna, kde působil v různých funkcích (dnem 31. 7. 1937 přeložen v hodnosti štábního kapitána do skupiny důstojníků generálního štábu).
Po okupaci prováděl likvidaci bývalého III. sboru v Brně. Od 1. 9. 1939 nastoupil jako úředník Katastrálního měřického úřadu v Brně.
Zapojen do odbojové organizace Obrana národa od března 1939, podílel se na jejím budování, věnoval se zpravodajské činnosti, přípravě sabotáží, ukrývání zbraní atd. Zatčen na základě výpovědi Františka Šmída (již dříve se mezi nimi vyhrotily vztahy v názoru na vedení odboje) 20. 11. 1939. Vězněn v Brně na Špilberku (dle svědectví spoluvězňů doslova přinášen zkrvavený z výslechů na gestapu, umístěn na samotce, kde se pokusil o sebevraždu oběšením, ale dozorci, kteří vězně přísně hlídali, mu znemožnili jeho čin, kterým chtěl zajistit své mlčení). Poté přemístěn do Sušilových a Kounicových kolejí, od 7. 6. 1940 ve Vratislavi, od července 1940 do listopadu 1941 v Berlíně-Alt Moabitu. Ve dnech 26. – 27. 11. 1941 odsouzen Volksgerichthofem v Berlíně za zločin velezrady, zemězrady a nadržování nepříteli k trestu smrti (rozsudek vykonán po 9 měsících čekání ve věznici v Plötzensee, kam převezen den po jeho vynesení).

Muzeum města Brna získalo od jeho manželky asi všechny památky, které se zachovaly z doby jeho věznění, protože paní Marie Jelínková si dopisy uschovala u přátel v Brně-Řečkovicích, aby v době přechodu fronty se jí nezničily v bytě. Za těžkých bojů v Řečkovicích jí vše shořelo.
V Sokole Brno I se Čestmír Jelínek stal členem jezdeckého oddílu, jako vynikající jezdec i členem výcvikového sboru tohoto oddílu, po cvičitelské zkoušce i členem cvičitelského sboru jednoty.

Jelínkova (Žabovřesky)

zobrazit

Oldřich Fictum
spolupráce v odboji Jaroslav Gardavský
spolupráce v odboji, společně souzeni a popraveni Ladislav Kotík
spolupráce v odboji, společně odsouzeni a popraveni Konstantin Raclavský
spolupráce v odboji Bohuslav Dimitrij Všetička
spolupráce v odboji, společně odsouzeni a popraveni

Marie Jelínková (Hrejsemnou)
sňatek: 12. 1. 1931, Brno (městská rada)

Milada Nováková (Jelínková)

Maxmilián Jelínek
Marie Jelínková (Hrdinová)

Domažlická
bydliště Vrchlickýgasse - Vrchlického
bydliště doložené v roce 1931 (dnes Vodova)

uctění památky oběti okupace - Č. Jelínek
jiná realizace: Domažlická 10/01 oběti Sokola Brno I ve světových válkách
pamětní deska: Kounicova 20-22/01

27. 6. 2016
Umístění dalších Kamenů zmizelých v Brně 23. 11. 1947
Odhalení památníku TJ Sokol Brno I
oběti Sokola Brno I 16. 12. 1945
Vzpomínková tryzna obětem nacistické perzekuce z řad členů Tělocvičné jednoty Sokol Brno I

mapa
pomník obětí 2. světové války v Praze 6, Tychonova - Čestmír Jelínek

Menš