česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

vyznamenal se zejména v řadách ruských legionářů, v Rusku

Brno:
- Husova (zemské vojenské velitelství)
- Řečkovice, zámek
- Hilleho 5

obecná škola v Ústí nad Labem,
německé reálné gymnázium Praha-Karlín,
červenec 1896 - přestup na dělostřeleckou kadetní školu ve Vídni (absolvoval v srpnu 1900, jmenován kadetem)

ČESKOSLOVENSKÁ:
- Řád sokola
- Čs. válečný kříž (1918)

RUMUNSKÁ:
- Řád rumunské hvězdy 1. a 3. třídy s meči
- Řád rumunské koruny 1., 2. a 3. třídy

BELGICKÁ:
- Řád konžského lva 2. třídy

RUSKÁ:
- Řád sv. Vladimíra 2. a 3. třídy
- Řád sv. Anny 2. třídy
- Řád sv. Jiří 4. třídy

FRANCOUZSKÁ:
- Řád čestné legie 3. a 4. třídy
- Válečný kříž (1914)

BRITSKÁ:
- Řád sv. Michala a sv. Jiří 3. třídy

voják z povolání v různých velitelských funkcích armády rakousko-uherské, legiích a československé armádě,
1935–1937 zemský vojenský velitel v Brně

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96

K 1. 11. 1901 povýšen na poručíka dělostřelectva, sloužil postupně u 1. pluku polního dělostřelectva, poté u 3. praporu pevnostního dělostřelectva, v únoru 1909 ukončil aktivní vojenskou službu. V březnu 1909 odjel do Belgie, kde prodělal zkrácený koloniální kurz a byl vyslán do Belgického Konga, kde působil až do června 1914 jako správce oblasti. Vrátil se do Čech, kde jej zastihlo vypuknutí I. světové války, povolán jako nadporučík k 3. pluku pevnostního dělostřelectva, sloužil v Pevnosti Přemyšl, kde byl po její kapitulaci 23. 3. 1915 zajat Rusy.
Ze zajateckého tábora se v červnu 1916 přihlásil do čs. legií, věnoval se politické činnosti mezi zajatci. Počátkem července 1917 byl v hodnosti kpt. zařazen k 7. střeleckému pluku "Tatranskému", kde se stal velitelem 3. praporu. V říjnu 1917 povýšen na mjr., v březnu 1918 jmenován zástupcem velitele pluku, účastnil se ústupových bojů proti Němcům u Bachmače, kde byl zraněn. Koncem května 1918 jmenován zatímním velitelem 7. pluku, od června 1918 se stal na krátkou dobu náčelníkem štábu Sibiřské (Východní) skupiny čs. vojsk na Rusi, která sváděla na magistrále boje s bolševickými vojsky. Od 21. 7. 1918 se pak stal jejím velitelem a byl povýšen na plukovníka, počátkem září 1918 převzal dočasně velení 2. střelecké divize.
Od listopadu 1918 byl pověřen organizováním Rumunské legie sedmihradských a bukovinských střelců v Irkutsku a stal se jejím velitelem. Při ústupu čs. legií do Vladivostoku tvořili jeho rumunští vojáci zadní voj, který v několika bitvách zvítězil nad sovětskými jednotkami. Dne 27. 5. 1920 se s rumunskými legionáři nalodil ve Vladivostoku na loď Tras os Montes, s níž doplul do Rumunska, kde 14. 7. 1920 odevzdal velení a vrátil se do Prahy.
K 1. 1. 1921 jmenován velitelem 10. pěší divize v Banské Bystrici, 20. 7. 1921 povýšen na brigádního generála a v tomtéž roce absolvoval generálský kurz ve Francii. Dne 10. 2. 1924 povýšen na divizního generála a v roce 1931 jmenován velitelem 7. pěší divize v Olomouci. Dne 15. 10. 1935 převzal velení IV. sboru v Olomouci a k 15. 11. 1935 se stal zemským velitelem pro Moravu se sídlem v Brně, 31. 5. 1937 povýšen na armádního generála, dne 1. 8. 1937 však penzionován.
Za německé okupace byl střežen tajnou policií, odboje se neúčastnil.
Za prvního stanného práva byl souzen stanným soudem v Brně dne 4. 10. 1941, ale byl propuštěn na svobodu. Na podzim 1948 vystěhován z vily v Brně, v roce 1950 degradován na vojína, zbaven vyznamenání a penze. Brigádně pracoval v Muzeu města Brna, kde zpracoval katalog sbírky zbraní (jeho popisy a kresby dodnes udivují svou precizností).

Generála Kadlece (Řečkovice)

zobrazit

Cecilie Hálová
jako ředitelka Muzea města Brna zaměstnávala Ed. Kadlece při zpracování sbírky militárií a tím mu pomáhala získat prostředky k obživě Sergej Nikolajevič Vojcechovskij
zemský vojenský velitel

Věra Fjodorovna Kadlecová (Solovjevová)
sňatek: 29. 12. 1919

Václav Kadlec
Marie Kadlecová (Bursíková)

Husova
bydliště Hilleho
bydliště

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
voják z povolání, válka a odboj 1914–1919; legionář ruský; místo posledního odpočinku

13. 6. 1936
První návštěva dr. Edvarda Beneše ve funkci prezidenta republiky
zemský vojenský velitel

mapa

Fl, JMiK