obchodní akademie (vystudoval ji při zaměstnání u Pozemních staveb Brno),
1956–1962 Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Litoměřicích,
24. června 1962 vysvěcen na kněze v Litoměřicích

1945–1948 administrativní úředník Městského národního výboru v Brně,
1948–1949 pomocný dělník ve Zbrojovce Brno-Líšeň,
1949–1956 provozní účetní podniku Pozemní stavby Brno,
1950–1953 vojenská základní služba u PTP,
jako kaplan působil ve farnosti v Žatci, poté byl administrátorem farností v Lovosicích a Lounech,
v březnu 1990 ho litoměřický biskup Josef Koukl jmenoval sídelním kanovníkem Katedrální kapituly sv. Štěpána a od 1. července 1990 generálním vikářem pro litoměřickou diecézi (z tohoto úřadu byl na vlastní žádost uvolněn 1. prosince 1996),
v roce 1997 ustanoven výpomocným duchovním ve farnosti Terezín a od srpna 1999 se stal jejím administrátorem,
od března 1998 jmenován biskupským vikářem pro obor církevního školství v litoměřické diecézi,
od září 1998 ustanoven dómským farářem u sv. Štěpána a v listopadu 2000 jmenován děkanem Katedrální kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích,
byl také prezidentem Diecézní charity Litoměřice

kanovnická hrobka na hřbitově v Litoměřicích

Vzpomínka lounského děkana P. Wernera Horáka na Mons. Bezděka:
"V Lounech působil v letech 1979 až 1989. Byla to léta normalizace, ale také perestrojky a tento znamenitý kněz a zároveň lidumil dokázal uchopit věci za správný konec. Podařilo se mu za ten krátký čas udělat notný kus práce. Byla to především oprava našeho kostela sv. Mikuláše a také pastorace, která v této opuštěné farnosti dosti vázla.
Náš kostel, význačná pozdně gotická památka, o kterou měli zájem v zahraničí, nedal zapomenout ani těm, kteří dělali vše možné, aby se na křesťanství zapomnělo a hlavně na vše, co s ním souviselo. Chrám byl tak výjimečný, že odstranit ho bylo vyloučeno. Avšak moc nescházelo a byl napsán havarijní výměr i na tento skvost. Střecha byla v dezolátním stavu. Konstrukce stanových věží byly značně narušené, strop s celou svou nádhernou klenbou byl zavěšen již předchůdcem páterem Boučkem na ocelovou konstrukci. Interiér kostela byl nepředstavitelně zubožen. Dokonce jeden z pilířů na pravé straně byl vychýlen z osy, rozvod elektrického proudu byl jen povrchový, vitrážní okna byla rozbitá a nahrazena sklem, které snížilo estetičnost celého prostoru. V kostele se proháněli holubi, mnohé kamenické prvky byly zničeny kamenným morem, dlažba kostela prošlapaná… Celý interiér spolu s oltářem působil na návštěvníka spíše depresivně nežli pozitivně.
Mons.
Bezděk vystihl šťastnou dobu a chopil se náročné opravy. Skutečně dokázal veliké dílo v době, kdy na jednu stranu dostával finance, ale na druhou stranu bylo firmám doporučováno, aby se oprava brzdila pro nedostatek kapacit. Přes všechny potíže od církevního tajemníka dokázal vykonat s pomocí několika obětavých farníků dílo, které Louny bude ještě dlouho reprezentovat."

V Brně se již v mládí výrazně zasloužil o sbor ministrantů při kostele sv. Tomáše a byl zakladatelem tamního konventu ministrantů.
Již v roce 1950, kdy musel nastoupit k PTP a strávit tam 3 a půl roku, chodilo k sv. Tomáši ministrovat více než 100 chlapců. Asi 60 z nich se pak s ním přišlo rozloučit na nádraží. Po návratu, v roce 1954, jej pan děkan František Kulhánek pověřil vedením ministrantského sboru a M. Bezděk jej vedl v týmové spolupráci s dalšími až do svého odchodu na studia teologie v Litoměřicích.
Měl dar pracovat s mládeží, doslova je získával na ulici a mnoho z nich se pak stalo ministranty, někteří později také kněžími.

Josef Koukl
litoměřický biskup, jmenoval Mons. Bezděka generálním vikářem Česlav Novotný
spoluzakladatel ministrantského sboru u sv. Tomáše, pozdější kněz v emigraci v Itálii

Kostel sv. Tomáše a klášter augustiniánů-eremitů
Moravské náměstí
spoluzakladatel ministrantského sboru u sv. Tomáše

Ma