Otto Mazal

Kariéru musel předčasně ukončit už v šestadvaceti letech po těžkém zranění kolene, k němuž přišel za kuriózních okolností na vlakovém nádraží v německém Karlsruhe při jednom ze zájezdů Slavie. Po přestupu si uvědomil, že v předchozím vlaku zapomněl fotoaparát a chtěl se pro něj vrátit. Při skoku z rozjíždějícího se rychlíku dopadl na protější koleje tak nešťastně, že si zlomil a pochroumal nohu tak, že už do konce života kulhal. V lednovém mrazu tam tehdy ležel u kolejí několik hodin, než ho našli dělníci od železnice.

po ukončení aktivní kariéry působil jako trenér mj. Prostějova, Pardubic, I. ČsŠK Bratislava, Užhorodu, Žatce, Kladna, Pogoně Lvov, Wisly Krakov a krátce dokonce vedl i reprezentaci Polska

SK Kladno,
SK Židenice (od roku 1919),
SK Sparta Praha (od roku 1921),
SK Moravská Slavia (od roku 1922),
Slavia Praha

Za československou reprezentaci odehrál v letech 1920–1921 šest utkání a vstřelil tři góly, a to v jediném zápase - v semifinále olympijského turnaje roku 1920 proti Francii.

MJ