česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

10. 4. 1919 prosadil "zákon zrušení celibátu učitelek"

zánět plic

Dolní Otaslavice čp. 68 (rodný dům),
Brno:
- Tivoli
- Gerstbauerova 12

obecná škola,
reálka (tzv. Hauptschule) v Olomouci (po dvou letech musel školu opustit z důvodu nedostatku financí),
poté přešel na německý učitelský ústav v Olomouci,
třetí ročník dostudoval na českém učitelském ústavu v Příboru, čtvrtý ročník dostudoval v Brně kde v roce 1877 složil maturitu,
1904 univerzitní kurz v Náchodě (seznámil se zde s Tomášem Masarykem, který zde přednášel)

pamětní deska umístěna v roce 1924 na budovu školy v rodných Otaslavicích (v době německé okupace odstraněna),
pamětní deska umístěna v roce 1924 na budovu školy v Českém Bohdíkově, kde působil

1877–⁠1887 dvoutřídní škola v Nákle u Olomouce - učitel,
od roku 1887 škola v Českém Bohdíkově - řídící učitel,
pro své veřejné a politické aktivity byl roku 1898 suspendován, poté navrácen do funkce a přeložen do Rybího na Novojičínsku,
v roce 1910 nastoupil roční dovolenou,
v roce 1911 byl vyzván ke kandidatuře do říšské rady za Brno

národně socialistická strana

Jednota Šumpersko-zábřežská (předseda),
Ústřední spolek jednot učitelských na Moravě (člen výboru),
se synem Bohuslavem založil Sokol v Bohdíkově,
podnítil založení Sokola v Rybím, založil zde knihovnu a odbor Národní jednoty

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 64, hrob č. 38 (náhrobek od sochaře J. Pelikána s mramorovým reliéfem A. Konečného je dnes spolu s jeho pozůstalostí uložen ve Vlastivědném muzeu v Šumperku)

Do Brna se přestěhoval i s rodinou 1. 9. 1911. Domovské právo (18. 9. 1922). Protože jako učitel se dostával do konfliktů s klerikalismem, věnoval se politické dráze. V roce 1913 byl zvolen poslancem Zemského sněmu. V roce 1918 zasedal v revolučním Národním shromáždění, v roce 1920 byl zvolen do senátu.
I svými politickými protivníky byl vnímán jako slušný politik.

Na vlastní přání zpopelněn, protože Brno nemělo ještě krematorium, byly jeho tělesné ostatky převezeny 22. 9. 1923 ke zpopelnění do Prahy (25. 9. 1923 kremace).

Konečného náměstí (Veveří)

zobrazit

Tomáš Garrigue Masaryk
přítel

Ludmila Konečná (Wiedermannová)
sňatek: 24. 4. 1883, Náklo u Litovle

Božena Riedlová (Konečná)

Marie Konečná (Burgerová)
František Konečný

Tivoli
bydliště od roku 1911 Gerstbauerova
bydliště a místo úmrtí (dnes Ludmily Konečné)

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
učitel, politik; místo posledního odpočinku

22. 9. 1923
Pohřeb Aloise Konečného 8. 11. 1918
Ustavení a zahájení činnosti Poradního sboru jako pomocného orgánu správy města Brna
náměstek, vyslán za české obyvatelstvo 6. 11. 1918
Převzetí správy města Brna z německých do českých rukou
politik 30. 5. 1914
IV. rakouský protialkoholní sjezd v Brně
účastník sjezdu 20. 6. 1911
Druhé kolo voleb do poslanecké sněmovny
vítěz 2. kola voleb

mapa

Fl, Menš, LucKub