Brno-Žabovřesky, Sirotkova 58,
Brno, Antonínská 26

reálné gymnázium v Brně - Žabovřeskách (absolvent v roce 1940),
vyšší průmyslová škola - abiturientský kurs stavitelství (ukončeno v roce 1942),
brněnská technika - odbor architektury a pozemního stavitelství (2. státní zkouška složena v roce 1949)

zobrazit

asistent u profesora Bedřicha Rozehnala (do roku 1958),
Stavoprojekt Brno (1958–1960),
Státní projektový ústav obchodu v Brně (1960–1970),
Chemoprojekt (1971–1984)

Spolek posluchačů architektury VUT (předseda),
Svaz architektů

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 20, hrob č. 174

Po maturitě pracoval v době, kdy byly uzavřeny české vysoké školy a jeho otec byl uvězněn, v kanceláři architekta Jana Víška. Potom byl odvlečen na nucené práce v norském Trondheimu, kam přišel 31. 10. 1942. Byl nasazen u firmy Sager a Woerner, Berlin. Odtud v roce 1945 uprchl a po dramatickém pěším pochodu se dostal do Švédska a odtud do Anglie, kde vstoupil do československého zahraničního vojska. Odveden 11. 5. 1945 ve Velké Británii, osobní číslo: Z; T-5441.
Po válce se zapsal na architekturu na VUT v Brně, kde vystudoval u profesorů Bedřicha Rozehnala, Bohuslava Fuchse a Jaromíra Krejcara.
Jako ředitelem Státního projektového ústavu obchodu v Brně umožnil řadě architektů uplatnit jejich talent: v Brně Zdeňku Řihákovi, Růženě Žertové a Janu Tymichovi, v pražské filiálce Aleně Šrámkové, Jindřichu Pulkrábkovi a Michalovi Sborwitzovi a v bratislavské filiálce Ivo Matušíkovi. Stavěli většinu špičkových hotelových a obchodních staveb po celé republice. Pod vedením architekta Sirotka patřil Státní projektový ústav obchodu k předním projektovým ústavům.
V roce 1968 se stal členem vedení celostátního Svazu architektů, podporujícího Pražské jaro, a v roce 1970 řídil i poslední schůzi, na níž se vedení odmítlo dobrovolně rozpustit. Svaz architektů byl potom násilně rozpuštěn dekretem ministra vnitra a Sirotek byl poté označen jako persona non grata. Byl odstraněn i z pozice ředitele ústavu a odešel do Chemoprojektu, kde pracoval až do odchodu do důchodu asi v roce 1984.
Byl to velmi vzdělaný a laskavý muž. Byl dvakrát ženatý, s první ženou Bohumilou měl dva syny. Po smrti své první ženy si vzal paní Věru, chemickou inženýrku, která se za války narodila českým exulantům v Anglii. S ní měl třetího syna.
Pan architekt Sirotek byl také blízkým přítelem básníka Jana Skácela a jeho ženy, které často navštěvoval, básníka Adolfa Kroupy nebo malíře Bohumíra Matala. Udržoval také úzké styky s prof. arch. Antonem Schweighoferem z Technické univerzity ve Vídni, který byl v roce 1993 jmenován čestným doktorem VUT v Brně.
(Medailonek pro naši encyklopedii zpracoval čtenář naší encyklopedie, děkujeme.)

zobrazit

Armin Delong
J. Sirotek navrhl ústav pro A. Delonga Bohuslav Fuchs
profesor Jaromír Krejcar
profesor Adolf Kroupa
přítel Bohumír Matal
přítel
další osoby (8)...

Bohumila Sirotková
Věra Sirotková

Karel Sirotek
Božena Sirotková (Dvořáková)

Sirotkova
bydliště doložené v roce 1948 Antonínská
bydliště od roku 1974

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
architekt; válka a odboj 1938–1945; totální nasazení v Norsku; účastník zahraničního odboje; místo posledního odpočinku

10. 3. 2022
Výstava „Posláni na Sever“ v Brně
jeden z brněnských Noráků

karta příslušníka čs. armády v zahraničí - Jaromír Sirotek
Pracovní karta uložená v Národním archivu v Oslo / © National Archives of Norway, Oslo (Jaromír Sirotek)

Menš, mát, blat