svět: v roce 1946 objevil postup, který usnadnil slévárenskou výrobu a znamenal počátek chemizace slévárenství

měl spoustu koníčků, především fotografoval hmyz a ptáky, jeho fotografie byly i oceněny na výstavách ve světě

Brno:
- Nová, dnes Lidická 39 (později č. 49)
- Brandlova 1

státní reálka v Brně (10. 6. 1939 maturita),
ČVŠT v Brně - odbor chemického inženýrství (v roce 1948 vykonána 2. státní zkouška)

Státní cena III. stupně s čestným titulem „Laureát Státní ceny za rok 1953“ (9. 5. 1953)

Státní výzkumný ústav materiálu a technologie (výzkumný pracovník)

Ing. Dr. Lev Petržela v roce 1946 objevil postup, který usnadnil slévárenskou výrobu a znamenal počátek chemizace slévárenství. Ta pak vytvořila předpoklady pro zásadní rozvoj výroby dopravních prostředků, turbín a těžkého strojírenství. K vytvrzování slévárenských jader a forem pojených vodním sklem bylo používáno pouhého profouknutí oxidem uhličitým. Tento vynález zahájil období chemizace slévárenské výroby; až do té doby se odlévací formy vyráběly z písku pojeného jílem a vysušením.
Vynález chemického tvrzení mnohonásobně zvýšil produktivitu, zvýšil kvalitu a snížil energetickou náročnost slévárenské výroby, takže jej v 50. letech zavedly tisíce sléváren po celém světě a využívá se stále.
Žádný jiný český vynález se po válce nedočkal takového celosvětového rozšíření, jen pro československou ekonomiku znamenal miliardové úspory.
V literatuře ovšem české prvenství opět zaniklo, protože se v 50. letech technické vynálezy příliš nepopularizovaly. Navíc byl vynález uveden do praxe po Československu také v Německu a teprve později v dalších vyspělých zemích. Proto se v anglické odborné literatuře jako místo původu vynálezu uvádí obvykle Německo.
Ing. Dr. Lev Petržela odešel asi v roce 1969 do invalidního důchodu, protože pokračující zhoubná nemoc mu ubírala sil, krátce poté zemřel.

Jeho dcera popsala pro naši encyklopedii, jak k objevu došlo, a také peripetie, které ing. Petrželovi s objevem vznikly.
„Laicky vám popíši, o co jde. Tatínek se jednou ráno holil a napadlo ho, že když se foukne do písku kysličník uhlíku, tak písek ztvrdne. Výsledkem bylo to, že od té doby se ve slévárenství místo klopotné výroby formy na odlitek používá tahle metoda - chemické tvrzení písku.
Byla jsem tehdy hodně malá, ale později si pamatuji, že z Ruska mu napsali, aby jim přesně popsal o co v tom objevu jde.....a......tu máš čerte kropáč.....Rusáci mu vzápětí napsali, že jasně, že jeho objev vynalezl kdosi v Rusku vteřinku před ním.... Dovedete si jistě představit, jak z toho tatínkovi bylo zle. Vše se později vysvětlilo a urovnalo a tatínek se uklidnil, ale užil si své. V roce 1953 dostal za to titul Laureát státní ceny. I v době, kdy to takřka nebylo možné, cestoval neustále po světě právě za účelem prezentovat svou CT metodu (tak se ten objev, myslím, nazývá), nejčastěji létal do Velké Británie a po Evropě, byl i v USA, kde ho nutili, aby pracoval tam, ono nucení se pak silně podepsalo na jeho zdravotním stavu až do konce života. USA měly o něho zájem už na začátku roku 1948, ale jak správně tušíte, těsně po tom přišel Únor a byl všemu konec.“
Inženýr Petržela byl člověk mnoha zájmů, znal a miloval přírodu, uměl si však poradit i s vařením, řemeslnými pracemi. Když bylo potřeba, naučil se anglicky, francouzsky, něco málo i rusky. Měl spoustu koníčků, především fotografoval hmyz a ptáky, jeho fotografie byly i oceněny na výstavách ve světě.

Milada Lenhartová

František Petržela
Anna Petrželová (Mrňousouvá)

František Petržela
František Petržela
Alois Petržela
Pavel Petržela

Nová
dům č. 39 - rodný dům, později bydlel v domě č. 49 (do roku 1951) - dnes Lidická Brandlova
bydliště v letech 1951 až 1972

Menš, blat