Slaný čp. 11 (rodný dům), po návratu z Ruska čp. 572

vyučen pozlacovačem a rámařem,
absolvoval umělecko-průmyslovou školu v Praze

rámařství v Moskvě (od roku 1877, později se stal majitelem závodu),
majitel pozlacovačské dílny ve Slaném (po první světové válce)

Český sokolský kroužek v Moskvě (dlouholetý předseda, posléze čestný člen),
Slovanský spolek v Moskvě (pokladník),
Spolek cizích řemeslníků v Moskvě (předseda),
Český komitét v Moskvě (spoluzakladatel a první předseda)

Byl synem Antonína Hrabětě (* 1813, † 4. 9. 1867) a Anny, rozené Hádkové (* 1816, † 20. 2. 1862). Do Ruska se dostal prostřednictvím svého mnichovského zaměstnavatele v roce 1877, kdy dostal nabídku pracovat v moskevském rámařství. Po sedmi letech se stal majitelem tohoto závodu, který měl později několik zaměstnanců.
V Rusku se dvakrát oženil, první manželkou se stala ruská osmnáctiletá dívka, kterou zachránil před utonutím, když skočila do řeky. Po její smrti napsal do Slaného, aby za ním přijela neteř Marie, která by mu vedla domácnost. Ta se stala později jeho druhou ženou a matkou jeho dětí. Jeho firma se stala známou, dostávala i zakázky na rámy carských portrétů, Antonín Hrabě se podílel na výzdobě ruských kostelů, dělal ikonostasy atd. Za podíl na přípravě výstavy ruského umění 18. století, konané v roce 1904 v Petrohradu, obdržel od cara zlatou medaili. Osobně se znal se spisovatelem L. N. Tolstým, díky svému povolání se stýkal s mnoha ruskými malíři.
Své dva syny poslal k příbuzným do Slaného aby se naučili česky, chodili zde tři roky do obecné školy, poté se vrátili do Moskvy.

Antonín Hrabě patřil k výrazným osobnostem české menšiny v Rusku, po vypuknutí první světové války se zapojil do čs. odboje v Rusku, osobně se třikrát sešel s carem Mikulášem II., aby jej informoval o našem odboji. Během svého působení v Rusku si vytvořil sbírku ruského umění, kterou měl uloženou v sejfu, takže přečkala bez úhony revoluční události.
V roce 1921 rodina repatriovala do ČSR; od Trockého získal povolení vyvézt asi sto obrazů, o značný majetek v Rusku však rodina přišla. Proto musel Antonín Hrabě několik obrazů prodat, aby zajistil rodině obživu.
Po jeho smrti byla sbírka rozdělena mezi potomky, z nichž Sergěj a Ludmila své obrazy odkázali jako dar Národní galerii v Praze. Antoním Hrabě byl i v ČSR velice váženým občanem, jeho odbojová činnost za první světové války byla v roce 1927 oceněna udělením Revoluční medaile. Napsal také „Paměti ze života na Rusi v letech 1880–1920“.
Pohřben je na hřbitově ve Slaném. V Domě národnostních menšin v Praze se konala ve dnech 6.–19. 10. 2014 výstava s názvem „Ruské malby ze sbírek Antonína Hraběte“.

Marie Hrabětová (Petersová)
sňatek: 22. 4. 1898, Moskva
(druhá manželka)

Sergěj Hrabě
Ludmila Hrabětová
Boris Hrabě

Kal, Menš