po roce 1989 připravoval proces blahořečení P. Ignáce Stuchlého, zorganizoval a zahájil stavbu kostela Panny Marie Pomocnice v Brně-Žabovřeskách

salesiánská formace v Radně v Jugoslávii,
po noviciátu návrat do vlasti, pracoval jako vychovatel u P. Ignáce Stuchlého ve Fryštáku u Zlína,
arcibiskupské gymnázium v Kroměříži,
po maturitě jej páter Stuchlý doporučil do italského Turína, kde studoval a byl vysvěcen na kněze

zobrazit

po návratu z Turína domů působil v salesiánském ústavu v Ostravě, ten byl krátce po heydrichiádě Němci rozpuštěn,
hned poté P. O. Med s nasazením života shromáždil opuštěné salesiánské aspiranty ve Dvorku u Přibyslavi a pokračoval s nimi v přerušené výuce,
po válce se stal ředitelem salesiánského ústavu ve Fryštáku u Zlína,
po propuštění z tábora nucených prací (1957) působil jako kaplan v Měříně, Jihlavě, jako farář ve Slavonicích a nakonec v Rosicích u Brna,
přes mnoho výslechů na STB, především v Jihlavě a Slavonicích, o něj v Rosicích ztratila STB zájem s tím, že zde se mu nemůže nic zdařit a jako kněz nemůže v žádném případě uspět,
v krátké době však zahájil výuku náboženství jak ve škole, tak na faře, organizoval duchovní obnovy a cvičení, jako člen inspektoriální rady vedl porady a shromáždění duchovních laiků, pořádal přednášky, vzdělávací kurzy, založil oratoř Dona Bosca

kněžský hrob v Rosicích u Brna

Jako první z českých salesiánů byl komunisty uvězněn a po návratu z vězení působil v Hodoňovicích u Frýdku-Místku až do 13. dubna 1950, kdy nastala hromadná likvidace řeholníků v Československu.
Byl odvlečen do koncentračního tábora v Oseku u Duchova, odtud transportován a šest let převychováván v táboře nucených prací na Želivě u Humpolce.

V roce 1957, po propuštění z kriminálu, dostal P. Oldřich Med od brněnského kapitulního vikáře Kratochvíla dopis s nabídkou nastoupit do duchovní správy. P. Med na dobu záboru vzpomíná v knize Naděje: „Kdysi v Oseku, v prvních dnech jsme chtěli udělat slavnostní slib, že postavíme v Brně Panně Marii Pomocnici kostel. Pokud udělá zázrak a my se do čtrnácti dnů vrátíme do ústavů. Nadšení bylo veliké. Nakonec jsme slíbili, že ten kostel postavíme, jen když tu dobu vůbec přežijeme, bez časového omezení. Zdálo se nám, že to, co prožíváme je přece jen něco tak širokého jako celý svět a že Bůh na nás dopustil ty věci ne z trestu za nevěrnost povolání, ale z docela jiných záměrů. Tušili jsme, že za vším stojí Boží prozřetelnost, která má své, člověku nepochopitelné cesty...“

Petr Baran
spolubratr v řeholní a kněžské službě, podílel se na přípravě, zahájení a dokončení stavby kostela P. Marie Pomocnice Petr Chovanec
přijat P. Oldřichem Medem do noviciátu

Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů
Foerstrova 2/3088
P. Oldřich Med zorganizoval a zahájil stavbu kostela

Ma