Újezd čp. 129 (rodný dům),
Brno-Černovice, Húskova 2

Brno:
- Ferdinandsgasse (Ferdinandova) 45
- Dornichgasse 48
- Křenová 26

krejčí v Brně:
- ústav choromyslných v Černovicích (doloženo v roce v roce 1890)
- po sňatku krejčí v Brně
- za první světové války pracoval v oděvním skladišti, kde byl také zatčen

Jeho vzpomínka na věznění za protirakouský výrok v době první světové války se objevila poprvé v průvodci po Špilberku v roce 1919, poté uváděna v dalších rozšířených vydáních. Ze vzpomínky citujeme:
„Zaměstnán jsem byl v oděvním skladišti zdejším, odkud mne se spolupracovníkem Frant. Jedličkou z Bystřice p. Host. v roku 1915 dne 27. března odpoledne místo výplaty dva tajní policisté na ředitelství zavřeli, až do příštího rána.
Odpoledne pak dne 28. března jeden z tajných policistů zavedl nás na Špilberk. Tam trápeni jsme byli do 13. června; toho dne byl pak soud u zeměbraneckého divisního od 9. hod. ráno až do 1/2 9. hod. večer, pro výrok, jak Radi Pepi, uprchlice z Černovic (v tehdejší Bukovině, součásti rakousko-uherské monarchie -Menš), udávala, že „mám Rusy raději než Němce“. Za to dostal jsem těžký žalář osmi měsíců na Špilberku a 1. prosince roku 1915 jsem byl propuštěn.
Jedlička Frant. řekl pak, „kdyby císař pán měl takové vojáky jako já, tak by Rusi byli dávno ve Vídni.“ Dostal 4 měsíce. Udala ho Eder Ida, polská uprchlice z Krakova.
Každý den odpoledne jsme chodili na procházku jednu hodinu i dopoledne, bylo nás v jedné světnici 12 až 14 osob, život náš byl trpký, zvláště když vzpomenul jsem si na rodinu: mám pět dítek a ty trpěly se mnou.
Dne 21. ledna 1916 narukoval jsem k 3. pluku a musil odjeti do Ruského Polska; tam jsem vojákoval až do 4. května 1918.“

Zatýkání souviselo s propagandou ruského vojenského velení, které se od vypuknutí první světové války obracelo manifesty a letáky ke slovanským národům Rakousko-Uherska a Německa. Cílem bylo demoralizovat nepřátelskou armádu i zázemí. Na letácích k čes. obyvatelstvu se podílely i krajanské skupiny v Rusku, které je složitými cestami dopravovaly do českých zemí. Zde se dále opisovaly a rozšiřovaly. Manifesty byly podepsány carem Mikulášem II., vrchním velitelem nebo armádními veliteli a rozšiřovány letecky v přífrontovém území. Vojáci také letáky opisovali a posílali domů.
Na podzim 1914 se objevilo i množství podvrhů domácího původu. Od září 1914 došlo v důsledku protiletákových akcí k mnoha zatčením, která byla součástí vojenských a politických protičeských perzekucí. Postupně se konalo několik tvz. letákových procesů v Praze, Brně, Přerově, Jičíně, Kosticích, Žamberku, Kyjově a Bystřici pod Hostýnem. Celkem bylo souzeno na 200 lidí, na Moravě bylo vyneseno 23 rozsudků smrti, prvním popraveným byl Slavomír Kratochvíl * 2. 1.1889 (Trnava u Holešova) – 23. 11. 1914 (Moravská Ostrava). Zatčen 18. 11. 1914, odsouzen vojenským soudem za velezradu k trestu smrti a popraven.
V důsledku válečných událostí opouštěli bojové území obyvatelé jako váleční uprchlíci, správněji by měli být nazýváni vystěhovalci, protože rakouské orgány tyto lidi stěhovaly záměrně, aby nespolupracovali případně s nepřítelem. Do našich zemí přišli nejdříve uprchlíci z Haliče a Bukoviny, v roce 1915 to byli Italové atd. Údajné udavačky Ida Rederová a Pepi Radiová, uváděné ve vzpomínce Bohumila Kalendy, patří mezi tyto uprchlíky.
Bohumil Kalenda byl propuštěn z vězení ve věku 48 let, přesto musel narukovat (nepochybně z trestu -Menš) a domů se vrátil v 51 letech.

zobrazit

Karolina Kalendová (Holíková)
sňatek: 29. 2. 1892, Brno (kostel sv. Tomáše)

Marie Kalendová
Karolina Kalendová
Bohumila Kalendová
Antonie Křepelková (Kalendová)
Ondřej Kalenda

další děti (1)...

Ondřej Kalenda
Jenovefa Kalendová (Svobodová)

Húskova
bydliště doložené v roce 1892 (tehdy bez názvu ulice, byl krejčím v ústavu choromyslných) Ferdinandsgasse (Ferdinandova)
bydliště doložené nejméně v letech 1893–1895 (dnes Masarykova) Dornichgasse
bydliště doložené nejméně v letech 1900–1903 (dnes Dornych) Křenová
bydliště doložené v roce 1909

Hrad a pevnost Špilberk
Špilberk 1/210
vězeň za první světové války od 28. 3. do 1. 12. 1915

Menš