česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

Brno, Kapucínské náměstí 303/5

1885–1892 Slovanské gymnázium v Olomouci (v roce 1892 přerušil studium a vstoupil do noviciátu ke kapucínům),
1892–1894 noviciát zahájený 17. 9. 1892 v Praze na Hradčanech obláčkou, při níž přijal řeholní jméno Metoděj (zde také strávil první rok noviciátu, druhý rok noviciátu prožil v Roudnici nad Labem, kde složil 30. 12. 1894 první sliby),
leden – červen 1894 na Státním c. k. gymnáziu v Roudnici nad Labem dokončil středoškolské studium,
1894–1898 biskupské bohoslovecké učiliště v Litoměřicích (14. 4. 1898 složil věčné sliby a 10. 7. 1898 byl vysvěcen na kněze),
1898–1899 studium církevního práva, pastorální teologie a katechetiky na bohoslovecké fakultě v Olomouci

v roce 1935 mu byl udělen, jako ocenění za jeho kněžskou činnost, čestný titul auditor biskupské konzistoře

1899–1902 kapucínský klášter v Sušici (působil zde jako katecheta a výpomocný duchovní, obdělával také klášterní zahradu),
1902–1903 kapucínský klášter v Praze na Hradčanech (působil zde jako novicmistr),
1903–1914 kapucínský klášter v Olomouci (výpomocný duchovní v kapucínském kostele, katecheta, zpovědník řeholních sester v arcibiskupském sirotčinci, dětí ve školách a vojáků, zaopatřování v nemocnici),
1914–1916 kapucínský klášter v Třebíči (služba ve farnosti, katecheta, zaopatřování vojáků v lazaretu),
1916–1939 kapucínský klášter v Brně (duchovní správa na brněnském Ústředním hřbitově, zpovědník)

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, hrobka kapucínů - skup. 33, hrob č. 1–5

Kapucíni působili jako duchovní správci na brněnském Ústředním hřbitově už od dob jeho založení a tento úkol vykonávali až do roku 1947. P. Metoděj Frank zde sloužil více než 20 let a velmi si tento úkol oblíbil, dokonce říkal Ústřednímu hřbitovu zahrádka. V korespondenci příbuzným psal: „Panečku, to je pole! Představte si tak v jedné rozloze asi 70krát naše pole u stavení.“ O práci nebylo nouze, jak píše: „[Pohřbů] bývá denně nestejně, tři, pět, osm, nejvíc bylo dosud několikrát po třinácti.“ Ročně to činilo přibližně 2500 pohřbů a kromě toho navštěvoval a modlil se u hrobů lidí pohřbených bez obřadu a u hrobů opuštěných, v nichž leželi zemřelí, na které už nikdo nepamatoval.
Na hřbitově sloužil do posledních dní svého života. Ještě 25. 9. 1939 pohřbíval a den poté zpovídal v kapucínském kostele. Kvůli zdravotním komplikacím byl hospitalizován v nemocnici u Milosrdných bratří, kde prodělal operaci slepého střeva.
Zemřel 28. 9. 1939 a pohřeb se konal 2. 10. 1939. Podle dobových zpráv se ho účastnilo téměř sto kněží a tisíce dalších lidí. Mnozí na něj vzpomínali jako na obětavého kněze a zpovědníka se smyslem pro humor a dobrodince brněnské chudiny. Již tehdy mnoho lidí hovořilo o tom, že P. Metoděj byl světec.
Od 90. let 20. století se skupina farníků ze Sudkova pokoušela o zahájení procesu jeho svatořečení. Shromáždili svědectví pamětníků, články z dobového tisku a korespondenci a neúspěšně žádali provinciála kapucínů, zda by bylo možno zahájit šetření o jeho životě a ctnostech.

Zeno Eduard Diviš
spolubratr v řeholní Bernardina Alžběta Hošková

Kapucínské náměstí
žil v kapucínském klášteře, č. p. 303/5

Kostel Nalezení svatého Kříže a klášter kapucínů
Kapucínské náměstí
působil zde v duchovní správě Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
kapucín, římskokatolický kněz; místo posledního odpočinku

Vod