plukovník in memoriam Ladislav Snížek

* 9.5.1895 Čáslav (okres Kutná Hora) – † 16.4.1965 Brno


četnický důstojník; velitel a instruktor u četnického doplňovacího oddělení v Brně; přednosta III. oddělení u štábu zemského velitelství v Brně


národnost

česká


vzdělání

1908–1912 nižší gymnáziu s českou vyučovací řečí (absolvoval čtyři třídy),
kadetní škola v Praze (absolvent v roce 1915)


vyznamenání a pocty

Za svoje působení v době první světové války obdržel několik vyznamenání: Stříbrnou medaili za udatnost I. třídy (1915), bronzové Signum laudis s meči (1916), stříbrné Signum laudis s meči, Vojenský záslužný kříž III. třídy s meči, Karlův vojenský kříž a Medaili za zranění (1917).
Československý válečný kříž 1914–1918 (1928).


jiné pocty

policejní plukovník in memoriam (1992)


hrob

poznámky

Po studiích v roce 1915 následovala cesta na bojiště první světové války, kam odjel v hodnosti praporčíka se zeměbraneckým pěším plukem č. 32 jako velitel jedné z jeho čet, ale již 8. července téhož roku byl v bitvě u Sokalu zraněn průstřelem plic a levé nohy. Ještě téhož roku byl povýšen na poručíka, kvůli zranění však byl od služby na frontě superarbitrován a konal službu v zázemí. 1. 8. 1917 byl jmenován nadporučíkem a vrátil se do pole jako velitel kulometné roty svého pluku, tentokrát již na italské bojiště. Dle dobových svědectví se vždy projevoval jako správný Čech, přátelil se výhradně s důstojníky české a polské národnosti a vojákům se vždy snažil službu ulehčit.
V listopadu 1918 byl v hodnosti nadporučíka převzat do československé armády a zařazen u 3. polního praporu Slovácké brigády ve funkci velitele kulometného oddílu při bojích na Těšínsku a na Slovensku. I zde se se dobře osvědčil a za zvlášť úspěšnou činnost jeho kulometného oddílu za boje u Zvolena obdržel v roce 1928 Československý válečný kříž. V červenci 1919 pak byl přijat do služeb československého četnictva.
K četnictvu byl přijat 10. 7. 1919 v hodnosti nadporučíka. Vzápětí byl jmenován instrukčním důstojníkem u četnického doplňovacího oddělení v Bratislavě (do ledna 1920), teprve poté byl povolán do informačního kurzu pro důstojníky správní (2–6/1920), kde získal formální četnické vzdělání. Následně se pohyboval na různých místech v Čechách: velitel četnického oddělení v Jičíně, velitel soustředěného oddílu na Kladně v době komunistických nepokojů, pobočník exponovaného štábního četnického důstojníka v Českých Budějovicích, soustředění v Liberci. V březnu 1922 byl povýšen na kapitána četnictva.
Zásadním bylo pro něj absolvování četnického lyžařského kurzu v Železné Rudě od ledna do března 1923, na základě kterého mohl následně působit jako instruktor lyžování. Tím se skutečně několikrát stal v pozdějších kurzech v Kolštejně (Branné) a Špindlerově Mlýně.
Svoje působení v Čechách ukončil v srpnu 1923, kdy byl přemístěn k Zemskému četnickému velitelství pro Slezsko. Zde byl zařazen k četnickému oddělení ve Slezské Ostravě, ale zároveň byl trvale přidělen jako velitel četnického doplňovacího oddělení v Opavě. Odtud si v první polovině roku 1924 „odskočil“ do Milovic absolvovat informační kurz pro velitele rot a od dubna 1925 působil jako velitel četnického oddělení v Krnově (v roce 1928 zároveň vedl i oddělení ve Frývaldově - dnešním Jeseníku). V lednu 1931 byl jmenován štábním kapitánem. Kromě již zmíněných dočasných odkomandování do lyžařských kurzů a k ředitelství armádních závěrečných cvičení IV. sboru v roce 1934 jako velitele polních četníků, působil v Krnově až do dubna 1938, kdy se stal velitelem četnického doplňovacího oddělení v Brně. Zřejmě v této souvislosti byl v srpnu 1938 povýšen na majora.
Po roce (v té době se naše republika nacházela už pod německou okupací) byl jmenován zástupcem velitele doplňovacího oddělení v Brně a nadále u něj působil jako instruktor. Následovalo opět roční působení ve funkci velitele četnického oddělení v Chrudimi a od 1. 8. 1940 se znovu vrátil do Brna do funkce velitele četnického doplňovacího oddělení. Vrcholem četnické kariéry se pak stalo jmenování vyšším důstojníkem u štábu zemského četnického velitelství v Brně (1. 11. 1941). To se však už blížil konec služby L. Snížka v četnictvu, protože k 30. 4. 1943 byl odeslán na trvalý odpočinek s odůvodněním, že se jedná o „extrémně založeného Čecha, který proti němectví, a proto též proti všem nařízením a rozhodnutím zaujímá nesouhlasný postoj“.
Po celou dobu služby měl stupeň kvalifikace „velmi dobrý“, často byl hodnocen tak, že „jeho služební činnost vynikala po celý kvalifikovaný rok nad průměrnou míru řádného vykonávání služby“. Mezi osobnostními charakteristikami najdeme hodnocení „pevné, bodré povahy, vážný, přímý, důsledný“ a byl plavcem, jezdcem na kole, na koni a měl kurs strojních pušek.
Odesláním Ladislava Snížka do výslužby Němci v roce 1943 jeho bezpečnostní služba neskončila. Přišel rok 1945, s ním osvobození a opět nové pořádky, které se od těch prvorepublikových výrazně lišily.
Již 3. 5. 1945 byl major Snížek znovu povolán do služby, když jej inspektor uniformované a neuniformované policie pro Moravu pplk. čet. Paskovský prozatímně ustanovil zástupcem velitele zemského četnického velitelství. Pokračoval tedy přibližně ve stejné funkci, ve které za protektorátu skončil. V říjnu 1945 pak byl do služby povolán oficiálně, a to do již nově vzniklého Sboru národní bezpečnosti. V rámci odčinění křivd bylo nejprve zrušeno jeho přeložení do výslužby a následně byl v prosinci 1945 povýšen do hodnosti podplukovníka se zpětnou účinností od 28. 10. 1941. V červnu 1946 pak byl zproštěn velení informačnímu kurzu pro velitele stanic a stal se přednostou III. oddělení u štábu zemského velitelství v Brně.
To se však blížil únor 1948 a s ním i komunistický převrat v naší republice. Po převzetí politické moci komunisty následovaly téměř okamžitě čistky v nejvyšších patrech vojenských i bezpečnostních složek. Ladislava Snížka tato čistka postihla již 17. 4. 1948, kdy mu byla bez udání důvodu udělena dovolená s čekaným a zároveň byl zproštěn služby v SNB, bylo mu zakázáno nosit stejnokroj a každé opuštění bydliště na delší dobu musel hlásit telefonicky nebo písemně zemskému velitelství SNB. Uvážíme-li, že se L. Snížek ničeho nedopustil, bylo to opatření velmi tvrdé a dehonestující. Však proti němu také podal odvolání, kde argumentuje tím, že mu byl udělen za boje o Slovensko jako výraz vděčnosti národa Čs. válečný kříž, během četnické služby měl vždy velmi dobrou kvalifikaci, působil opakovaně jako instruktor v četnických školách a při volbách ve sboru v roce 1945 získal od příslušníků SNB druhý nejvyšší počet hlasů, takže byl „z vůle lidu“ ustanoven náměstkem zemského velitele pro Moravu-venkov. Z tohoto odvolání se ještě dozvídáme, že již 13. 5. 1948 byl předvolán na Úřad ochrany práce, kde se zřejmě mělo jednat o jeho zařazení do pracovního procesu. Při tamní lékařské prohlídce však bylo zjištěno, že v důsledku následků průstřelu plic a celkové podvýživy (60kg váhy při 174cm výšky) je jakékoliv manuální práce neschopen. Celkově se cítil velmi trapně, protože se na něj spoluobčané dívali jako na poznamenaného, a po celoživotním řádném vykonávání profese důstojníka vše cítil jako velkou nespravedlnost.
Přes odvolání a urgence skrze různé vlivné osobnosti nebyl L. Snížek již do činné služby povolán, dosáhl alespoň toho, že s ním byl ke dni 1.9. 1948 oficiálně rozvázán služební poměr a on po 33 letech služby ve věku 53 let odešel do trvalé výslužby.
Toto rozhodnutí se ještě pokusil zvrátit u očistné komise (její oficiální název zněl „Komise pro čistotu veřejného života při Ústředním akčním výboru Národní fronty Praha“), ale ta mu již v únoru 1949 píše, že není důvod k revizi opatření, kterým byl dán na dovolenou s čekaným.
Ladislav Snížek tak 16. 4. 1965 umírá ve věku nedožitých 70 let, aniž by se dočkal omluvy a nápravy křivdy, které se na něm dopustili českoslovenští komunisté.
V době společenského uvolnění v roce 1968 podala vdova žádost o rehabilitaci, ale ta byla v roce 1970 (podobně jako mnoho obdobných) zamítnuta. Úspěšná byla až žádost podaná dcerou po revoluci v dubnu 1990. V lednu 1992 vydalo Federální ministerstvo vnitra „Osvědčení o mimosoudní rehabilitaci“ a v listopadu téhož roku jmenovalo Ladislava Snížka do hodnosti policejního plukovníka in memoriam.

Informace a fotografie poskytl pro naši encyklopedii p. Jiří Vaněček, děkujeme.


obrazy



stavby

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku


LucKub


Aktualizováno: 22. 09. 2022