Později se se věnovala svému povolání, cestování a literární tvorbě. Tiskem vyšly postupně povídky Světla (1916), Vánoce (1923) a Na besedě (1924). Pak román Selská princezna (1926), povídky Pláč a smích (1927) a Chudobky (1931), spousta děl vyšla časopisecky, např. romány Příval (1922) a Knězova matka v časopise Moravská žena. Protože procestovala kus světa psala i cestopisy, např. Jadran otiskla Křesťanská žena, cestopis o Svaté zemi Za láskou zůstal v rukopise, podobně jako řada dalších děl.
Velice pěkný je rukopisný příběh psa pod názvem Jucháček, jenž popisuje roztomilé příhody psa ve Štěpánově a později i v Brně. Svůj životopis do roku 1937 zaznamenala autorka ve strojopise pod názvem Moje cesta.

Vysokoškolské kvalifikační práce

"Jan Boris Špaček 1888 - 1967 Štěpánovský rodák v Rusku, Bulharsku a na Blízkém východě."