Lažánky čp. 59 (rodný dům),
Brno-Židenice, Zollfeldgasse - V celských 4

vyučen kotlářem v ČKD

Řád práce (1961),
Řád 25. února II. stupně

1925–1928 Škodovy závody v Plzni (ze zaměstnání byl propuštěn, protože organizoval stávku za lepší pracovní podmínky),
poté vypomáhal v redakci plzeňské Pravdy,
zámečník (uvedeno v kartě z KT)

KSČ

Rudé odbory v Plzni

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 26, hrob č. 165

V roce 1931 se vrátil z Plzně na Blanensko. Během hospodářské krize organizoval hnutí nezaměstnaných, mluvil na schůzích stávkujících dělníků. Za tuto činnost si vysloužil 18 žalob podle zákona na ochranu republiky, celkem tři roky žaláře, kde onemocněl tuberkulózou. Na jedné demonstraci se rozhodl, že promluví v přestrojení - nalepil si vousy, nasadil černé brýle a šel k továrně Weiss Hanak na shromáždění dělníků. Dal se ohlásit jako soudruh Ševčík z Prahy. Při rozhánění dělníků policisty stihl utéct.
V roce 1935 se mu zhoršila oční nemoc a strana ho poslala na léčení do Sovětského svazu. Po návratu se stal vedoucím Rudé pomoci a po jejím rozpuštění tajemníkem proletářské družstevní opozice proti pravici v družstevnictví.
V roce 1938 se zapojil do do odboje jako sekretář ilegálního Městského výboru KSČ v Brně.
Za okupace zatčen, odsouzen na dvanáct let vězení, vězněn v KT Dachau a Buchenwald.
Po válce se vrátil s těžce narušeným zdravím do Brna, stal se členem KV KSČ a byl mu svěřen družstevní úsek.
Na VII. sjezdu KSČ v roce 1946 byl zvolen kandidátem ÚV KSČ.
V roce 1946 byl zvolen místopředsedou ZNV v Brně. Zhoršující oční choroba ho ale donutila odejít do invalidního důchodu.
V roce 1958 pracoval jako kulturně-propagační tajemník Svazu protifašistických bojovníků.

Ondrouškova (Bystrc)

František Ondroušek
Anna Ondroušková (Chlupová)

Marie Ondroušková
Adolf Ondroušek
Ludmila Ondroušková
Anděla Ondroušková

Zollfeldgasse - V celských
poslední bydliště před deportací, dnes Nevrklova

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
člen a funkcionář KSČ v Brně; pracovník družstevního hnutí; válka a odboj 1938–1945, politický vězeň; místo posledního odpočinku

LucKub