česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

popraven

Zlín, U Kamenolomu (Beim Steinbruch) čp. 638

1902–1906 gymnázium v Rokycanech (první rok) a Pelhřimově,
učitelský ústav v Soběslavi (24. 6. 1910 maturitní zkouška s vyznamenáním),
státní zkouška ze hry na housle na pražské konzervatoři,
Vysoká vojenská škola válečná (1922, tzv. Štefánikův ročník)

Československý válečný kříž 1918,
Štefánikův řád,
francouzský Válečný kříž Croix de guerre,
francouzský Řád čestné legie,
Revoluční spojenecká medaile,
Československý válečný kříž 1939 in memoriam převzala v říjnu 1945 manželka)

divizní generál in memoriam (1946),
uveden na pomníku obětí 2. světové války ve Zlíně, sad Komenského,
samostatné pamětní desky má v Hranicích na budově bývalé vojenské akademie a ve Zlíně v bývalých průmyslových kolejích, dále je jeho jméno uvedeno na pomníku obětí 1. a 2. světové války ve Zborovicích

1910–1914 učitel v Dolní Cerekvi, Holicích, Rosicích u Pardubic,
voják z povolání (brigádní generál),
velitel vojenské akademie v Hranicích (1. 9. 1934 – 1. 5. 1939),
v roce 1938 velitel 8. mobilní divize (od 1. 1. 1940 ve výslužbě),
vychovatel koleje ve Zlíně, úředník daňového oddělení Baťových závodů

po Mnichovu 1938 byl předsedou delimitační komise severomoravského regionu pro přesné rozhraničení zabraného území

Za 1. světové války 1. 8. 1914 prezentován u střeleckého pluku č. 12 v Čáslavi, absolvoval základní výcvik, na přelomu let 1914/1915 školu pro důstojníky pěchoty v záloze. Dne 18. 3. 1915 odešel na frontu v Karpatech, již 30. 3. 1915 přeběhl u Svidníku k Rusům. V zajetí byl do 25. 6. 1916 (naposled Bobrov ve Voroněžské gubernii), zde se 1. 2. 1916 přihlásil do legií. Do čs. legie v Rusku zařazen jako střelec 1. střeleckého pluku v Kyjevě.
V době od 1. 9. 1916 do 7. 1. 1817 absolvoval důstojnický kurs v Borispolu. Od 8. 4. 1917 do 8. 3. 1918 velitel čety, 6. střelecký pluk, od 20. 6. 1917 pak jako II. plukovní pobočník a velitel telegrafní čety.
Dne 9. 3. 1918 přemístěn ke štábu čs. vojska na Rusi jako přednosta spojovací služby. Tuto práci vykonával až do 5. 12. 1919. Dne 6. 12. 1919 z rodinných důvodů předčasně odeslán do Československa, sem přijel jako kapitán ruských legií v únoru 1920. Poté působil v československé armádě (podrobně viz publikace Stehlík - Lach), naposled od 28. 2. 1934 do likvidace čs. armády jako velitel Vojenské akademie v Hranicích. Poté zaměstnán u Ministerstva školství a národní osvěty.
K 1. 1. 1940 odešel do výslužby, nastoupil ve Zlíně jako vychovatel v kolejích pro absolventy Baťových škol. Jako legionář musel místo v lednu 1941 opustit, pak nastoupil jako úředník v daňovém oddělení Baťových závodů. Od dubna 1939 se zapojil do odboje (třetí zemský velitel Obrany národa od května 1940). Zatčen 3. 5. 1942 v Brně a vězněn v Kounicových kolejích. Zde odsouzen stanným soudem a zastřelen. Zpopelněn v Krematoriu města Brna dne 23. 6. 1942.

Dne 9. 2. 2011 poskytl pro naši encyklopedii Ing. Petr Cimala cenné informace k osobnosti generála O. Zahálky, děkujeme. Velmi podstatným způsobem doplnil životopisné údaje rodiny a fotografie poskytl jeho syn, Jaromír Zahálka z České Lípy. Děkujeme.

Osobní peripetie padesátých let.pdf [93.6 kB]

Ze vzpomínek protektorátního pubescenta.pdf [590 kB]

zobrazit

Nataša Zahálková
sňatek: 19. 5. 1917, Kyjev
(první manželka) Jelena Zahálková (Hanáková)
sňatek: 21. 6. 1924, Opava
(druhá manželka)

Jaromír Zahálka
Jiří (Jurij) Zahálka
Jindřiška Černá (Zahálková)

František Zahálka
Aloisie Zahálková (Smrčková)

22. 6. 1942
Zápis popravených v Brně 20. 6. a 21. 6. 1942
v protokolu uveden pod číslem 2438/v 21. 6. 1942
Popravy ve druhém stanném právu v Brně (neděle 21. června)
jeden z popravených

pomník obětí 2. světové války v Praze 6, Tychonova - Otakar Zahálka

Menš