Otakar Zahálka

* 30.9.1891 Těšenov (okres Pelhřimov) – † 21.6.1942 Brno, Kounicovy koleje


válka a odboj 1914–1919; legionář ruský; válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; druhé stanné právo


národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR


příčina úmrtí

popraven


bydliště

Zlín, U Kamenolomu (Beim Steinbruch) čp. 638


vzdělání

1902–1906 gymnázium v Rokycanech (první rok) a Pelhřimově,
učitelský ústav v Soběslavi (24. 6. 1910 maturitní zkouška s vyznamenáním),
státní zkouška ze hry na housle na pražské konzervatoři,
Vysoká vojenská škola válečná (1922, tzv. Štefánikův ročník)


vyznamenání a pocty

Československý válečný kříž 1918,
Štefánikův řád,
francouzský Válečný kříž Croix de guerre,
francouzský Řád čestné legie,
Revoluční spojenecká medaile,
Československý válečný kříž 1939 in memoriam převzala v říjnu 1945 manželka)


jiné pocty

divizní generál in memoriam (1946),
uveden na pomníku obětí 2. světové války ve Zlíně, sad Komenského,
samostatné pamětní desky má v Hranicích na budově bývalé vojenské akademie a ve Zlíně v bývalých průmyslových kolejích, dále je jeho jméno uvedeno na pomníku obětí 1. a 2. světové války ve Zborovicích


zaměstnání

1910–1914 učitel v Dolní Cerekvi, Holicích, Rosicích u Pardubic,
voják z povolání (brigádní generál),
velitel vojenské akademie v Hranicích (1. 9. 1934 – 1. 5. 1939),
v roce 1938 velitel 8. mobilní divize (od 1. 1. 1940 ve výslužbě),
vychovatel koleje ve Zlíně, úředník daňového oddělení Baťových závodů


odborné a zájmové organizace

po Mnichovu 1938 byl předsedou delimitační komise severomoravského regionu pro přesné rozhraničení zabraného území


poznámky

Za 1. světové války 1. 8. 1914 prezentován u střeleckého pluku č. 12 v Čáslavi, absolvoval základní výcvik, na přelomu let 1914/1915 školu pro důstojníky pěchoty v záloze. Dne 18. 3. 1915 odešel na frontu v Karpatech, již 30. 3. 1915 přeběhl u Svidníku k Rusům. V zajetí byl do 25. 6. 1916 (naposled Bobrov ve Voroněžské gubernii), zde se 1. 2. 1916 přihlásil do legií. Do čs. legie v Rusku zařazen jako střelec 1. střeleckého pluku v Kyjevě.
V době od 1. 9. 1916 do 7. 1. 1817 absolvoval důstojnický kurs v Borispolu. Od 8. 4. 1917 do 8. 3. 1918 velitel čety, 6. střelecký pluk, od 20. 6. 1917 pak jako II. plukovní pobočník a velitel telegrafní čety.
Dne 9. 3. 1918 přemístěn ke štábu čs. vojska na Rusi jako přednosta spojovací služby. Tuto práci vykonával až do 5. 12. 1919. Dne 6. 12. 1919 z rodinných důvodů předčasně odeslán do Československa, sem přijel jako kapitán ruských legií v únoru 1920. Poté působil v československé armádě (podrobně viz publikace Stehlík - Lach), naposled od 28. 2. 1934 do likvidace čs. armády jako velitel Vojenské akademie v Hranicích. Poté zaměstnán u Ministerstva školství a národní osvěty.
K 1. 1. 1940 odešel do výslužby, nastoupil ve Zlíně jako vychovatel v kolejích pro absolventy Baťových škol. Jako legionář musel místo v lednu 1941 opustit, pak nastoupil jako úředník v daňovém oddělení Baťových závodů. Od dubna 1939 se zapojil do odboje (třetí zemský velitel Obrany národa od května 1940). Zatčen 3. 5. 1942 v Brně a vězněn v Kounicových kolejích. Zde odsouzen stanným soudem a zastřelen. Zpopelněn v Krematoriu města Brna dne 23. 6. 1942.

Dne 9. 2. 2011 poskytl pro naši encyklopedii Ing. Petr Cimala cenné informace k osobnosti generála O. Zahálky, děkujeme. Velmi podstatným způsobem doplnil životopisné údaje rodiny a fotografie poskytl jeho syn, Jaromír Zahálka z České Lípy. Děkujeme.


soubory ke stažení

Osobní peripetie padesátých let.pdf [93.6 kB]




partneři

Nataša Zahálková
sňatek: 19. 5. 1917, Kyjev
(první manželka)
Jelena Zahálková (Hanáková)
sňatek: 21. 6. 1924, Opava
(druhá manželka)




události

22. 6. 1942
Zápis popravených v Brně 20. 6. a 21. 6. 1942
v protokolu uveden pod číslem 2438/v
21. 6. 1942
Popravy ve druhém stanném právu v Brně (neděle 21. června)
jeden z popravených


Menš


Aktualizováno: 25. 03. 2020