česká

Rakousko-Uhersko, ČSR, ČSSR

Velké Meziříčí čp. 24 (rodný dům),
Brno-Jehnice, Ořešínská 27,
Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, Tumaňanova

obecná škola (1900–1905),
reálné gymnázium ve Velkém Meziříčí ((1905–1912),
učitelský ústav v Příboře (27. 9. 1913 zkouška dospělosti),
knihovnický kurz (1951)

učitel:
- Újezd u Rosic (1.–30. 4. 1914)
- Křižanov (1. 5.–21. 6. 1914)
- Lelekovice (1. 5.–30. 9. 1920)
- Jehnice (1. 10. 1920–30. 9. 1953, od 1. 10. 1938 pověřen vedením správy školy, poté řídící učitel do 30. 6. 1941, znovu po osvobození)

Místní školní rada v Jehnicích (v roce 1938 zvolen předsedou)

Jehnický hřbitov, skup. 1, hrob č. 58–59

Za první světové války povolán na frontu, od 22. 7. 1914 do 7. 8. 1916 bojoval na ruské frontě. Dne 8. srpna 1916 zajat, v ruském zajetí do 20. 11. 1917.
V době od 1. 12. 1917 do 28. 2. 1920 legionář, domů se vracel z Vladivostoku přes Japonsko, Suezský průplav a Terst do Prahy.
Od května 1920 se opět vrátil k učitelskému povolání, nejdéle - 33 roků - působil v Jehnicích (dnes Brno-Jehnice).
Za okupace se zapojil do odbojové organizace Obrana národa (politická skupina). Jako legionář byl dnem 30. 6. 1941 předčasně přeložen do výslužby.
Dne 11. 5. 1943 byl zatčen. Pravomocným rozsudkem zvláštního soudu při Německém zemském soudu v Brně byl odsouzen 9. 9. 1943 za říši nepřátelské jednání k osmi (?- nečit., -Menš.) měsícům vězení, do trestu mu byla započtena i vazba, vězněn tedy od 11. 5. 1943 do 22. 1. 1944. Byla mu snížena penze od 1. 5. 1944 o 20 %, předtím již došlo ke krácení různých příspěvků. Osobně pro něho musel být velice zneklidňující fakt, že jeho děti, Zdeňka a Leoš, byly totálně nasazeny.
Po osvobození se na výzvu čs. úřadů přihlásil do 31. 10. 1945 ke školní službě, proto mu bylo vyplaceno služné, výchovné, činovné, vánoční příspěvky v plné výši za dobu od 1. 7. 1941 do 31. 8. 1945. Byl znovu povolán ke školské službě ve škole v Jehnicích, kde se významně zasloužil o rekonstrukci vybombardované školní budovy.
Od 1. 9. 1946 byl ustanoven prozatímním řídícím učitelem školy v Jehnicích. Jako řediteli Národní školy v Jehnicích mu skončil pracovní poměr k 30. 9. 1953, protože 24. 9. 1953 dosáhl věku 60 let a získal nárok na starobní důchod.

Podle databáze www.vuapraha.army.cz byl v rakousko-uherské armádě nejdříve příslušníkem 14. zeměbraneckého pěšího pluku, později četař 25. zeměbraneckého pěšího pluku. Zajat 18. 7. 1916 u Lucku. V Žitomiru se přihlásil do legií 11. 12. 1917, týž den zařazen do čs. legie v Rusku. Prvním útvarem v legiích 1. střelecký pluk, hodnost vojín. Konec v legiích 12. 8. 1920, posledním útvarem v legiích 1. střelecký pluk, hodnost: desátník. Demobilizován. Legionářské potvrzení číslo 27 066.

V literatuře se objevují rozpory v životopisných údajích, naše informace jsme čerpali z archivních materiálů (-Menš).

Cikánkova (Jehnice)

zobrazit

Karel Hudec
kolega ve škole v Jehnicích Emil Nečas
kolega ve škole v Jehnicích Jiřina Ustohalová
kolega ve škole v Jehnicích

Stanislava Cikánková (Štanclová)
sňatek: 24. 5. 1922, Brno (okresní úřad Brno-venkov)

Milan Cikánek
Leoš Cikánek
Zdeňka Cikánková

Gabriel Cikánek
Vilemína Cikánková (Chvalkovská)

Leopold Cikánek
Marta Cikánková

Ořešínská
bydliště (tehdy Jehnice čp. 111; vlastní dům, postaven v roce 1928) Tumaňanova
bydliště

Obecná škola, Brno-Jehnice
učitel, později řídicí učitel

Jehnický hřbitov
Meziboří
pedagog a osvětový pracovník; válka a odboj 1914–1919; legionář ruský; válka a odboj 1938–1945; účastník domácího odboje a politický vězeň; místo posledního odpočinku

2. 12. 1930
Sčítání obyvatel v Jehnicích a Mokré Hoře
sčítací komisař pro Mokrou Horu

Menš