italská

jako účastník neapolské revoluce internován v Brně od 23. 9. 1821 do 1. 3. 1823

Brno, hostinec U Tří knížat na Poštovské ulici, později hostinec U Tří kohoutů na Kapucínském náměstí

voják

Bojoval v Napoleonově italské legii u Marenga, účastník neapolské revoluce v roce 1820. Po bitvě u Rieti 7. 3. 1821 zajat, vězněn v pevnosti Castel Sant´Elmo. Odtud dopraveni spolu s Collettou do vyhnanství; naloděni v Neapoli na loď, dopraveni do Terstu, odtud 11. 9. 1821 nastoupili cestu do Brna (přes Lublaň, Štýrský Hradec a Vídeň), sem přijeli 23. 9. 1821. Nejdříve ubytováni společně v hostinci U Tří knížat, později se méně majetný Pepe musel přestěhovat do levnějšího hostince U Tří kohoutů na Kapucínském náměstí. Vztahy obou mužů nebyly ideální, rozdíly majetkové i v hodnosti, Pepe byl liberálnější. Pepe se snažil učit němčinu, stýkal se s Italy v Brně žijícími.
Po odjezdu z Brna 1. 3. 1823 se usadil ve Florencii, zabýval se literární vědou a historií. V roce 1826 se proslavil soubojem s francouzským básníkem Alphonsem de Lamartinem (v té době tajemník francouzského vyslanectví ve Florencii): básník ve svém "Posledním zpěvu k Haroldově pouti" napadl a urážel Itálii ("Itálie je země mrtvých"). Pepe ho vyzval na souboj, zranil. Smířili se, básník uznal svůj omyl, Pepe se stal hrdinou.
Později mu byl neapolskou vládou povolen návrat do rodiště a pak i do Neapole. Roku 1848 zvolen poslancem neapolského parlamentu, povýšen na generála, jmenován velitelem národní gardy.
Po převratu 15. 5. 1848 byl na rozkaz neapolského krále Ferdinanda II. zatčen a žalářován v Castel dell´Ovo, brzy propuštěn, znovu zvolen poslancem. Dne 3. 5. 1849 opustil Neapol, vrátil se do rodiště, kde v ústraní zemřel.

Pietro Colletta
společně internováni v Brně v letech 1821–1823

Menš