Jiří Jaroš

* 26.1.1896 Velké Meziříčí (okres Žďár nad Sázavou) – † 6.4.1943 Stuttgart (Německo)

válka a odboj 1914–1919; srbský dobrovolník; legionář ruský; válka a odboj 1938–1945; oběti okupace

národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR

příčina úmrtí

popraven

bydliště

Velké Meziříčí čp. 297/B (rodný dům)

vzdělání

čtyři třídy reálky ve Velkém Meziříčí (1907–1911),
pokračoval ve studiu na české státní průmyslové škole v Brně (24. 3. 1915 maturita)

vyznamenání a pocty

Čs. válečný kříž 1914–1918,
Čs. válečný kříž 1939 in memoriam

jiné pocty

brigádní generál in memoriam (1946)

zaměstnání

voják z povolání (plukovník generálního štábu),
od 10. 8. 1939 úředník Nejvyššího cenového úřadu, pobočka Brno

poznámky

Po maturitě v březnu 1915 odveden již 14. 4. 1915 v Brně u doplňovacího okresního velitelství a již o den později prezentován jako jednoroční dobrovolník u pěšího pluku č. 81 v Jihlavě.
Po absolvování základního výcviku a školy pro důstojníky pěchoty v záloze odešel se svým útvarem jako velitel čety 3. 1. 1916 na ruskou frontu. Zde lehce zraněn a 14. 6. 1916 padl do zajetí. Dne 26. 7. 1916 se jako dobrovolník přihlásil do srbské dobrovolnické divize v Oděse, s ní se účastnil bojů v Dobrudži. Dne 28. 3. 1917 na vlastní žádost přešel do čs. legie v Rusku, zařazen do zálohy čs. důstojníků v Bělgorodě. Od 14. 5. do 30. 6. 1917 prováděl nábor dobrovolníků pro čs. vojsko na Rusi. Od 1. 7. 1917 do 3. 7. 1919 zařazen u 7. střeleckého pluku (postupně ve funkci velitele čety až velitele roty). Se svým útvarem absolvoval ústupové boje na Ukrajině, vystoupení proti bolševikům, ochranu sibiřské magistrály. Dne 30. 6. 1919 přemístěn ke štábu 2. střelecké divize do Tomsku.
Do vlasti se vrátil 20. 6. 1920 v hodnosti majora ruských legií.
Po příchodu z repatriační dovolené konal službu u velitelství 2. divize v Brně (do 5. 10. 1920), poté povolán do III. kursu školy generálního štábu v Praze. Dne 16. 10. 1920 se stal vojákem z povolání. Podrobně je vojenské působení vylíčeno v publikaci Stehlík - Lach. Působil v Brně, Užhorodě, Olomouci, Praze, posledně velitel pěšího pluku 24 se sídlem ve Znojmě. Velitelem zůstal i za branné pohotovosti státu na podzim 1938 a funkci vykonával až do zrušení útvaru v červenci 1939.
Pak byl dne 10. 8. 1939 převeden do oboru ministerstva vnitra a nastoupil v zemské pobočce Nejvyššího úřadu cenového v Brně.
Již v březnu 1939 se zapojil do odboje, od dubna získal spojení na brigádního generála Bohuslava Všetičku, stal se velitelem kraje Velké Meziříčí v rámci Obrany národa.

Gestapem zatčen 1. 12. 1939, vězněn v Brně na Špilberku, v Sušilových a Kounicových kolejích, odtud transportován do Vratislavi. Poté převezen k doplňujícím výslechům do Brna, znovu návrat do Vratislavi.
Po celou dobu věznění se choval velmi statečně, bral vinu na sebe, aby zachránil své spolupracovníky. Dne 14. 12. 1942 před volksgerichtem, ač vážně nemocen, žádal shovívavost soudců pro své spolupracovníky (ti také skutečně dostali tresty káznice,i když i pro ně požadoval žalobce původně trest smrti). Jeho chování bylo tak statečné a hrdé, že to dokonce soud výslovně uvedl v odůvodnění rozsudku. Pro přípravu velezrady a nadržování nepříteli byl Jiří Jaroš odsouzen k trestu smrti; jeho přání, aby byl jako důstojník zastřelen, bylo zamítnuto. Trest byl vykonán stětím ve stuttgartské věznici.

obrazy