česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

„Dnes je 25. srpna. Dnes večer budu odveden k provedení rozsudku. Ujišťuji Tě, že zůstanu hrdý a statečný muž, těším se i na smrt. Je to vysvobození z tohoto ponižujícího života.
Má drahá, zítra bude má duše opět svobodná a vrátí se opět do Vašeho středu. Umírám pro vlast a národ, pro lepší budoucnost našich dětí. Nechtěl jsem, aby z nich byli germánští otroci. Náš spravedlivý boj bude úspěšný a náš národ a naše děti budou svobodně rozvíjet naši národní kulturu ve svobodomyslném národním duchu. Germánskou hrubost a jejich metodu mám jen v opovržení a žádný strach. Ať si vezme německý césar mé mrtvé tělo, můj duch mu nikdy nepatřil a nebude patřiti. Nikdy jsem od nich ničeho nežádal, nikdy jsem se před nimi neponížil. Můj syn se za mne nemusí stydět." (Z ilegálního dopisu manželce - Menš)

popraven

Uherské Hradiště

gymnázium ve Valašském Meziříčí (1917 maturita),
LF MU v Brně (1919–1924)

Československý válečný kříž 1939 in memoriam

in memoriam jmenován profesorem patologické anatomie LF MU,
28. 10. 1946 byl Janu Vignatimu v Uherském Hradišti odhalen pomník,
v nemocnici v Uherském Hradišti před chirurgickým pavilonem je umístěna jeho busta

1924–1930 Zemská nemocnice v Olomouci,
1930–1939 Zemská nemocnice v Uherském Hradišti (primář patologie)

Spolek proti rakovině v Uherském Hradišti,
Vědecký spolek lékařský pro zemi Moravskoslezskou,
Société de biologie v Paříži,
byl členem zednářské lóže Lafayettovy Na třech rovinách v Olomouci

Zapojil se do činnosti odbojové organizace Obrana národa v květnu 1939 (zemské velitelství), zatčen 1. 3. 1940. Vězněn nejprve v Brně na Špilberku a v Sušilových a Kounicových kolejích. V březnu 1941 byl převezen do věznice ve Wohlau, pak vězněn ve Vratislavi, v Dietzu nad Lahnem, naposledy v Berlíně v Alt Moabitu a poté v Plötzensee, kde byl na základě rozsudku Lidového soudu ze 8. 11. 1941 popraven 26. 8. 1942.
Podle sdělení manželky počítal od počátku zapojení do odboje s možností zatčení. Proto si domluvili tajný způsob komunikace: v Brně mohli příbuzní vězňům přinášet čisté prádlo a odnášet špinavé; do košilových límečků místo tzv. kostic vkládala paní Vignatiová smotané čisté cigaretové papírky, domů se špinavým prádlem odnášela papírky popsané; po převozu do věznic mimo protektorát již výměna prádla nebyla možná.
Je obdivuhodné, že dr. Vignati, který byl většinou vězněn na samotce, si uchoval tajnou abecedu v paměti a použil ji až po převezení do věznice v Alt Moabitu. V povolené knize - Bibli, vypíchal dopisy synovi, dceři a manželce (po válce vydány knižně), Bibli osobně ukázala po osvobození paní Vignatiová prezidentovi Benešovi, zde kniha zůstala a nevrátila se jí zpět. Po odsouzení k trestu smrti směli tzv. kandidáti číst knihy nebo studovat, dr. Vignati se rozhodl pro studium japonštiny - jazyky „spřátelené", tedy italštinu, němčinu, španělštinu, totiž ovládal. Studoval z učebnice anglicko-japonské.

Na počátku roku 1939 dostal Vignati nabídku, aby jako bakteriolog provedl výzkum pro Baťovu firmu, která zvažovala působení v Africe. Odmítl, protože měl rodinu a nechtěl ji vystavit nebezpečí, pokud by jeli s ním. Své odborné znalosti naopak bez váhání nabídl k využití v odboji. Koncem května 1939 se vytvořilo tzv. zvláštní oddělení v Zemském velení ON, v jehož čele stál dr. Vignati. Informoval o možnosti použití botulinu a břišního tyfu. Vignati se zapojil do odbojové činnosti nejen ve svém bydlišti, ale také v Brně, zajížděl často do Přerova, Olomouce a Ostravy a podílel se na formování ON na celé Moravě.
V červnu 1939 na schůzce v brněnském Autoklubu odmítl užití spór antraxu a botulinu, naopak propagoval užití bakterií tyfu, které se daly lépe rozšiřovat. V nemocnici v Uherském Hradišti založil jejich kultury, jimi plnil zásobníky uskladněné v Mařaticích a Uherském Hradišti.
Dr. Vignati udržoval zvláštní spojení se zahraničím, prostřednictvím svého známého ze zednářské lóže v Alžíru posílal zprávy do Francie a ty se pak dostávaly na stránky francouzského tisku.

zobrazit

Vítězslav Mečíř
společně zatčeni 1. 3. 1940 František Nábělek
spolupráce v odboji Václav Skalák
spolupráce v odboji

Valérie Vignatiová (Mičková)
sňatek: září 1932

Jana Vignatiová
Pavel Vignati

Vilém Vignati
Marie Vignatiová (Graubnerová)

Miloslav (Miloš) Vignati
Vilém Vignati
Karel Vignati

oběti nacistické okupace
pamětní deska: Komenského náměstí 2/02

Menš, Kal