česká

Jeden z posledních významných žáků historika Jaroslava Golla.
V roce 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů.

1896–1903 gymnázium v Havlíčkově Brodu,
FF UK v Praze - historie (současně studoval i moderní filologie),
Institut pro rakouský dějezpyt ve Vídni - pomocné vědy historické a dějiny umění (ukončeno v roce 1907),
doktorská práce v Praze: K dějinám církevních soudů v Čechách v době předhusitské (od roku 1908), habilitace na UKo (1925), profesura v roce 1931

zobrazit

praktikant v Zemském archivu v Praze (od roku 1908),
archivář v zámeckém archivu v Nových Hradech, v královském archivu v Simancasu ve Španělsku, archivní úředník v Zemském archivu v Praze,
zemský archivní rada (1922),
archivní rada na MŠNO (1919),
přednášel na univerzitě v Bratislavě (od roku 1923) a na MU v Brně (od roku 1936, 1938–1939, 1945–1946),
prozatímní správce a vedoucí Archivu ministerstva vnitra (od roku 1945),
profesor na Vysoké škole politické a sociální v Praze (od roku 1946),
vězení - za údajnou špionáž ve prospěch bývalého ministra H. Ripky a za spolupráci s tzv. národně-socialistickým podzemím (1949 - na 8 let), po 4 letech propuštěn

člen lóže Svobodných zednářů,
spoluzakladatel Státní archivní školy a Českého historického ústavu v Římě,
člen redakce Časopisu archivní školy,
spolupracovník a člen redakčního kruhu časopisu Naše revoluce

Kromě Jaroslava Golla ho též vyučovali historikové Josef Pekař a Gustav Friedrich.
Zabýval se otázkami archivní teorie a organizací archivů v českých zemích, pracoval také na koncepci zřízení národního archivu.
Stal se členem československé delegace na pařížských mírových jednáních v Paříži v roce 1919.
Také působil jako konzultant T. G. Masaryka pro moderní dějiny, spolupracoval s ním na jeho díle Světová revoluce a patřil tak k tzv. hradním historikům.

zobrazit

Jaroslav Goll
profesor

MŠ