Vilém Weiss

* 27.6.1916 Ivančice (okres Brno-venkov) – † 1.3.1942 Augustov (Polsko)

válka a odboj 1938–1945; oběti okupace

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR

zajímavé okolnosti

Usnesením okresního soudu v Ivančicích z 19. 6. 1948 k žádosti Bedřicha Weisse, bytem v Ivančicích, byl Vilém Weiss, * 27. 6. 1916 v Ivančicích, prohlášen za mrtva a považuje se den 1. 3. 1942 za den, který nepřežil. Pravděpodobné místo úmrtí je Augustov.

bydliště

Ivančice, Ve sboru č. 169 (dnes 10)

vzdělání

česká obecná škola v Ivančicích,
reformní reálné gymnázium v Brně-Králově Poli,
abiturientský kurz při obchodní akademii v Olomouci

jiné pocty

jeho jméno je kromě pamětní desky v Brně uvedeno na pamětní desce v budově radnice v rodných Ivančicích a v pražské synagoze

zaměstnání

od 2. 5. 1938–25. 3. 1939 - poštovní pomocník v Rouchovanech (okres Moravský Krumlov)

odborné a zájmové organizace

studentský spolek Sexta

poznámky

Byl nejmladším synem ivančického statkáře a lihovarníka Ludvíka Weisse. Po studiích pracoval jako poštovní pomocník, na toto místo ho doporučil výbor čs. strany národně socialistické v Ivančicích (na rozdíl od zbytku rodiny se hlásil k české národnosti). Z práce byl i tak jako Žid v roce 1939 propuštěn. Poté již žádné zaměstnání nenašel a trávil čas u rodičů v Ivančicích.
Deportován byl 17. 10. 1939 z Brna ze Špilberku do Ostravy, odtud pak 26. 11. 1939 do Niska nad Sanem. Transport, ve kterém byli soustředěni muži schopní těžké fyzické práce, vybavení vlastními pracovními nástroji, měl vybudovat v oblasti Niska sídlo, kam by je měli následovat později i rodinní příslušníci. Transport však v Evropě vzbudil nežádoucí pozornost, proto Němci přikročili k jeho zrušení.
Části internovaných se podařilo vrátit do protektorátu (a později byli deportování do vyhlazovacích táborů), část se dostala do SSSR, mnozí se dostali do gulagů, odkud se po vzniku čs. jednotky zapojili do bojů a spolu s Rudou armádou se vrátili se do osvobozené vlasti.
Podle ivančické kroniky zjara 1940 přišel jeho bratrovi Frickovi do Ivančic ze Lvova dopis legální cestou, kde Vilém Weiss vylíčil své osudy; po zrušení tábora zahnali dozorci internované do lesů a hnali je střelbou k sovětským hranicím. Celé týdny bloudili v lesích, až je zachránili sovětští pohraničníci, kteří je po delším dohadování pustili do SSSR.
Vilém Weiss si zde našel práci jako prodavač v trafice a žil zde skromný život.
21. června 1941 vpadly hitlerovské armády taky do SSSR, Vilém Weiss se spolu s dalšími židovskými obyvateli Lvova dal na útěk. Obtíže útěku ho fyzicky zcela vyčerpaly, umírá, neznámo kdy, v provizorním lazaretu uprchlického tábora ve věku 25 let.
(Podrobnější popis života V. Weisse viz Silvestr Nováček.)
Podle prohlášení za mrtvého zemřel pravděpodobně 1. 3. 1942 v Augustově; je to město v Polsku, které bylo v srpnu 1939 obsazeno sovětskou okupační armádou. Dne 22. 6. 1941 město obsadila nacistická okupační armáda, v srpnu 1941 zde Němci zřídili ghetto pro židovské obyvatele, ghetto bylo likvidováno v listopadu 1942 (-Menš).