česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

V roce 1940 napsal do památníku své žákyně:
„Snad ani netušíš, v jak těžké době //
dal osud žíti drahým Tvým i Tobě. //
My všichni věříme, že přijde den, //
kdy po útrapách, trýzni duše, těla, zas vzejde nám všem míru záře celá //
a kdy zas štěstí a klid bude obnoven.“//

Bořivoj Banďouch byl zanícený vlastenec, velký milovník hudby, mistrovsky hrál na housle, krásně zpíval a miloval Hašlerovy písničky; noty pravidelně kupoval, ihned se je naučil hrát a potom všechny písně hrával ve škole i doma. Celá rodina na to ráda vzpomínala.

zahynul v koncentračním táboře

Křenovice u Slavkova

učitelský ústav v Brně (studium ukončil v roce 1912)

památku Bořivoje Banďoucha připomíná pamětní deska na škole v Křenovicích, kde učil téměř 30 let,
dále je jeho jméno uvedeno na pomníku obětí druhé světové války v Křenovicích na hřbitově

řídící učitel obecné školy v Křenovicích u Slavkova (do obce přišel v roce 1912)

Československá strana národně socialistická

Sokol Křenovice (župa Milíčova),
spolek „Včela“ (od roku 1927 v jeho čele),
místní pěvecký spolek „Volné pěvecké sdružení“, později „Pěvecké sdružení Moravan“ v Křenovicích (od roku 1935 sbor řídil),
Pěvecký sbor moravských učitelů,
člen učitelského odboru Národní jednoty,
potravní spolek „Svépomoc“,
SDH,
pro Místní osvětovou komisi pořádal přednášky pro mládež a dospělé, zasloužil se o otevření živnostenské školy pokračovací v Křenovicích (od roku 1922)

Velice aktivní člověk, pěstoval sborový zpěv, hrál ochotnické divadlo, věnoval se včelařství. Nadšený člen Sokola v místě bydliště (vzdělavatel, jednatel, starosta v letech 1924–1932, cvičitel žactva, herec i režisér v sokolském ochotnickém divadle), ale také byl starostou sokolské župy Milíčovy.
Pracoval rovněž v Ústředí Československé obce sokolské. Podílel se také na zvelebování obce (20. 4. 1921 zvolen do výboru pro elektrizaci Křenovic, první světlo zazářilo v obci již 2. 8. 1921).
Zatčen gestapem 8. října 1941 jako významný pracovník ČOS, vězněn v Brně v Kounicových kolejích, odtud 12. 2. 1942 transportován do koncentračního tábora Osvětim. Z Osvětimi poslal jediný dopis, psaný 22. 3. 1942, ale již 29. 3. obdržela manželka telegram, že zemřel 26. března na „srdeční mrtvici“.
(Tyto životopisné údaje doplnil pro Encyklopedii dějin Brna jeho pravnuk v červnu 2005, děkujeme.)

Další podklady a fotografie nám poslal 6. 4. 2010 pan Vít Mikeska a s jeho laskavým svolením uvádíme i vzpomínky, které mu zůstaly v paměti z vyprávění babičky.
Celá rodina se snažila pomoci, aby se řídící učitel Bořivoj Banďouch dostal na svobodu. „Moje babička, učitelka Gabriela Vítková, sestřenice Bořivoje, se snažila sehnat protekci a pomoci, aby byl propuštěn. Rodina si myslela, že je někde v Brně ve vězení. Gestapák, kterého sehnala přes jednu kolaborantku z Chvalkovic, vystupoval jako vlivný člověk s velkými pravomocemi. Dědeček v kuchyni při čekání na gestapáka posunul hodiny o 10 minut dopředu, aby dříve odešli.
Gestapák vstoupil do kuchyně, pozdravil, podíval se na hodiny a první jeho slova byla: Ty hodiny vám jdou o 10 minut dopředu. Dědeček byl řídící učitel (většina v rodině byli učitelé), uměl dobře německy a vysvětloval gestapákovi, že pan Banďouch nic neudělal a že jistě jde o nedorozumění, které se vysvětlí, a prosil za Banďouchovu plačící manželku, aby gestapák udělal, co je v jeho možnostech, aby se co nejdříve prokázala nevina a aby mohl být zatčený pan Banďouch propuštěn domů. Tehdy si nikdo myslím ale ani nepředstavil, že se Bořivoj už nevrátí. Velmi důležité bylo, předat nějakým způsobem chudákovi do vězení brýle, protože byl narychlo zatčen s brýlemi na čtení a on bez brýlí na dálku skoro neviděl. Gestapák přijel i s milenkou v otevřeném autě do Nemochovic, poseděl, popovídal si, vzal si za ochotu velikou husu (husa se za války sháněla těžko, vykuchanou ji přivezla z Křenovic manželka pana Banďoucha) a slivovici, pro pana Banďoucha převzal balíček buchet, prádlo a brýle. Když paní Banďouchová plakala, tak ji milenka gestapáka říkala: „Neplačte, Helmut to nemá rád“! Loučili se všichni s tím, že „do týdne ho máte doma“. Jak to dopadlo, všichni víme.“

zobrazit

Růžena Banďouchová (Horáčková)
sňatek: v roce 1913

František Banďouch
Vincencie Banďouchová (Přibylová)

učitelé Země moravskoslezské
pamětní deska: Moravské náměstí 6/01

Menš