střed města

První výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy vyvolalo vlnu mohutných demonstrací po celé republice násilně potlačených pořádkovými silami.

Čtvrtek 21. srpna 1969 si v Brně vyžádal dvě oběti na lidských životech, jednou z nich byla osmnáctiletá Danuše Muzikářová.
Na osudové události často vzpomíná její otec Jaroslav Muzikář. Toho dne šel po práci s kamarády do centra města, náměstí Svobody však už bylo uzavřené. Kolem 17. hodiny procházel z České ulice na Jakubskou a viděl, jak příslušníci SNB, milicionáři a vojáci uzavřeli Rašínovu ulici v místě mezi školou a kostelem sv. Jakuba. U hotelu Continental potkal obě své dcery, Danuši a o rok mladší Jarku. Naléhal, aby se s ním vrátily domů, ale dívky ho přesvědčily, že se jen domluví s kamarádkou a přijdou brzy.
Dcery se dlouho nevracely a úzkost rodičů stoupala, nakonec přišla Jarka sama. Sestra se jí v davu ztratila, když se u Jakubského kostela začalo střílet.
Muzikářovi se i přes zákaz vycházení vydali na Veřejnou bezpečnost na Kounicově ulici, tam je odkázali na VB na ulici Veveří. „Jednu mrtvou holku tady máme,“ řekl kdosi a poslal je do úrazové nemocnice. „Naše Danka ležela na nosítkách přikrytá prostěradlem,“ vzpomíná Jaroslav Muzikář, „na stolku vedle ní byly její šaty, hodinky a řetízek. Na dalších nosítkách byl další mrtvý chlapec, Stanislav Valehrach, kterého zastřelili na Orlí ulici.“

Rodina byla zdrcena ztrátou dcery, čekaly ji však další problémy. Policie nařídila kremaci a nechtěla dovolit, aby na smutečním oznámení byla Danušina fotografie.
V tiskárně na Běhounské vedle Typosu J. Muzikář stačil vyzvednout natištěná parte těsně předtím, než je policie přišla zabavit. Dnes už zní neuvěřitelně, že musel být opatrný i při rozesílání, do jednotlivých schránek po Brně dával vždy jen několik obálek, aby to nebylo nápadné. STB a policie dohlížela na pohřeb na Ústředním hřbitově, kterého se účastnily stovky lidí.

Při setkání s vyšetřovatelem viděl J. Muzikář kulku z pistole, která zezadu proletěla Danušinou hlavou a skončila v nosní dutině. Z toho vyplývalo, že střílel buď někdo z milicionářů nebo z příslušníků SNB, neboť vojáci základní služby byli vyzbrojeni samopaly. Za několik dní se však kulka ztratila. Když chtěl vyšetřovatel zjistit podrobnosti o nasazení jednotek milicí, vrátili mu dopis z městského výboru KSČ bez odpovědi a na příkaz tajemníků městského a krajského výboru KSČ bylo vyšetřování zastaveno. Žádost prý vyvolala na štábu milicí „značnou nespokojenost“, náčelník milicí jihomoravského kraje zakázal poskytovat jakékoliv informace s tím, že jde o žádost „politicky nesprávnou“.
To se J. Muzikář dozvěděl až ze spisů, když v prosinci 1989 podal prostřednictvím advokáta trestní oznámení na neznámého pachatele. Velitel jednotky operující v prostoru Městských lázní na Rašínově ulici vypověděl, že neví, komu velel, a proto nelze příslušníky lidových milicí dodatečně identifikovat.

zobrazit

17. 11. 2019
Slavnostní otevření parku Danuše Muzikářové

Danuše Muzikářová
oběť události Stanislav Valehrach
oběť události

Danuše Muzikářová
pamětní deska: Moravské náměstí 4/01 S. Valehrach
pamětní deska: Orlí 20/01

Ma