Královo Pole–Pisárky a Václavská–Ústřední hřbitov

Pouliční dráhu provozovala společnost "Brünner Dampf-Tramway", která měla postupně až 15 parních lokomotiv a 31 vlečných vozů. Od roku 1886 začala fungovat nová společnost "Brünner Local Eisenbahn Gesellschaft". Parní pouliční dráha zavedla i vlečkové přípojky do závodů a průmyslových podniků. Její délka v ulicích Brna měřila 10,5 km.

starosta Gustav Moriz Winterholler a představitelé města a provozující společnosti

Lokomotivy nesly dívčí jména (např. Grete, Mariette, Henriette, Clarise). Dodnes zůstala "Caroline", která jezdí příležitostně o slavnostech.
Podle předpisů platných pro tehdejší pouliční provoz, mohly táhnout maximálně 5 osobních přívěsných vozů pouliční dráhy nebo 8 nákladních vozů v jednom vlaku nejvyšší rychlostí 25 km/hod.

V roce 1890 společnost "Brünner Local Eisenbahn Gesellschaft" zakoupila od renomovaného štýrskohradeckého výrobce 12 "letních" vozů (měly střední přepážku, neměly okna, proti dešti a slunci byly po stranách chráněny svinovacími plachtami). Vozy byly později převzaty do stavu vozového parku elektrické tramvaje pod evidenčními čísly 80–91.
V roce 1920 byly přečíslovány na č. 180–191, vůz č. 25 byl v roce 1958 vyřazen z provozu elektrické dráhy, kde jezdil pod číslem 87 (v roce 1969 byl renovován pro oslavy 100 let městské hromadné dopravy v Brně v barevném a tvarovém provedení z doby parní tramvaje, v roce 1971 byl předán do sbírek Technického muzea v Brně).

Gustav Moriz Winterholler
starosta města Brna

Fl