v emigraci působil v bazilice sv. Pavla za hradbami v Římě

Brno, Mathonova 7 (1948)

gymnázium v Brně,
několik semestrů studia architektury,
v emigraci studium bohosloví v Římě v Nepomucenu,
v roce 1973 vysvěcen na kněze

za druhé světové války musel jako student gymnázia těžce pracovat v Technische Nothilfe,
za totality absolvoval vojenskou službu jako příslušník PTP,
po nedokončeném studiu architektury pracoval jako stavební technik, poté dlouhou dobu jako údržbář v maloměřické cementárně (zde se u něj projevily první příznaky vážné chronické nemoci)

hřbitov v Collevalenze

Žil spolu s rodiči, bratrem Jiřím a sestrou Blankou v Brně. Již začátkem 30. let 20. století patřil se svým bratrem Jiřím, pozdějším jezuitou a knězem obojího ritu, k prvním stálým ministrantům v kostele svatého Tomáše v Brně.
Dlouhá léta marně usiloval o přijetí ke studiu teologie.

V roce 1950, kdy komunistický režim nejtvrději utlačoval katolickou církev a náboženský život vůbec, založil Česlav Novotný s Radovanem Perkou a dalšími přáteli, převážně žáky a absolventy klasického gymnázia v Brně – Ivanem Káňou, Radkem Šplíchalem, Milanem Bezděkem, Jaroslavem Vašíčkem a Ludvíkem Kolkem – svým počtem a kvalitou ojedinělý ministrantský sbor při kostele sv. Tomáše.
Při práci s mládeží se projevil jeho organizační a pedagogický talent. Je zajímavé, že v době největšího náboženského útlaku (v 50. letech) se jim dařilo pořádat pro chlapce schůzky jak v kostele (tzv. besídky), tak i mimo něj, např. vycházky do přírody a zejména skautské tábory na Vranovské přehradě.
Po odchodu Milana Bezděka (pozdějšího generálního vikáře litoměřické diecéze) na studia bohosloví se Č. Novotný stal uznávaným vedoucím sboru ministrantů u sv. Tomáše. Zde dal nový rozměr jak ministrantské službě, tak i liturgické praxi. Spolu s Ludvíkem Kolkem, Jarkem Vašíčkem, Františkem Korbelou, Zdeňkem Papouškem, Josefem Koláčkem a dalšími dál organizoval ministrantskou službu i nejrůznější aktivity pro volný čas chlapců od sv. Tomáše. Při bohoslužbách a při trávení volného času se zde scházelo až 80 chlapců. Česlav Novotný s nimi připravoval liturgii tak, aby tomu, co dělají, dokonale rozuměli a aby i navenek jednali tak, jak se na věřící chlapce sluší. Jeho přístup k nim, důslednost a pracovitost přinášely své ovoce. Z mnohých vyrostli dobří mužové a otcové rodin. Za zmínku stojí i skutečnost, že z ministrantského sboru při kostele sv. Tomáše vzešlo více než 20 kněží (např. Karel Fiala, Zdeněk Králík a František Slavíček).

Dalším významným činem Česlava Novotného bylo, že inicioval založení scholy gregoriánského chorálu při kostele sv. Tomáše. Podnětem pro to bylo zejména jeho přesvědčení, že chorál je integrální součástí latinské liturgie, a pokud má být liturgie vykonávána v úplnosti, bez chorálu se nemůže obejít. Spolu s Ludvíkem Kolkem (pozdější významnou osobností v oblasti sakrálního umění, zejména malířství, sochařství a architektury) začali nacvičovat chorální skladby s dospělými. Založili i tzv. malý sbor, kde zpívali vybraní ministranti. Všichni členové ministrantského sboru byli Č. Novotným vedeni k tomu, aby základní latinské liturgické texty i chorální skladby znali zpaměti. Tento sbor v roce 2004 oslavil 50 let trvání své existence.

Česlav Novotný se také, spolu s Otcem Jakubem Hradilem, zasloužil o rozvoj východní liturgie a zavedenı řeckokatolických bohoslužeb v Brně.
Aby dosáhl svého životního cíle, mohl studovat teologii a stát se knězem, Č. Novotný v roce 1968 emigroval do Itálie. Studoval v Římě v Nepomucenu, kde byl znám svojí znalostí liturgie a vedením chorálního zpěvu. Kněžské svěcení přijal v roce 1973.
Později jeho nemoc pokračovala tak, že v důsledku snížené pohyblivosti a bolestí byl odkázán nejprve na hole, později na invalidní vozík. Jedenáct let působil v bazilice sv. Pavla za hradbami v Římě. Byl dobrým zpovědníkem, proto byl v roce 1981 jmenován penitenciářem této baziliky. Zde ho vyhledávali jak italští věřící, tak i čeští turisté a emigranti z různých zemí Evropy. Navštěvovali ho často také čeští kněží, žijící v zahraničí – otcové Špidlík, Koláček (vedoucí české sekce vysílání radia Vatikán), Čemus, Kolář, Čupr, Msgr. Vrána, Dr. Planner a další. V čilém osobním i písemném kontaktu byl s biskupem Jaroslavem Škarvadou, který byl tehdy pověřen duchovní správou českých věřících za hranicemi vlasti.
Příležitostně Č. Novotného navštěvovali i jeho bývalí přátelé při svých cestách po Itálii. S nimi a s mnoha dalšími udržoval čilou korespondenci. Zajímal se o dění ve vlasti, zejména pak o dění ve svatotomské farnosti. Velmi si vážil papeže a vzácných chvil setkání s ním. Ve velké úctě měl Č. Novotný také biskupy. Ani v době totality se nebál jezdit ministrovat biskupovi Karlu Skoupému do klášterní kaple v Žernůvce u Tišnova, kde byl tehdy brněnský biskup internován.

Po pobytu v nemocnici v italském Albanu, kdy se jeho zdravotní stav ještě zhoršil, se ho ujali otcové kongregace Milosrdné lásky v městečku Collevalenze blízko Assisi. I na vozíku zde mohl s ostatními kněžími koncelebrovat mši svatou.
Dne 6. 8. 1993 zde Česlav Novotný náhle zemřel a byl pochován na tamním hřbitově. Pohřbu se zúčastnili i jeho spolubratři v kněžské službě působící v Římě.
Význam služby P. Česlava Novotného je pro farnost sv. Tomáše stále aktuální. Nejen ministrantský sbor, ale i gregoriánská schola staví dále na základech, které on položil.

Milan Bezděk
spoluzakladatel ministrantského sboru u sv. Tomáše, pozdější generální vikář litoměřické diecéze Jakub Hradil
řeckokatolický kněz František Kulhánek
spolubratr v kněžské službě Karel Skoupý
brněnský biskup Tomáš Špidlík
spolubratr v kněžské službě v Římě

Jiří Novotný

Mathonova
bydliště doložené v roce 1948

Kostel sv. Tomáše a klášter augustiniánů-eremitů
Moravské náměstí
místo jeho působení v duchovní správě

Ma