Jan Pulpytel

* 4.7.1900 Okrouhlá Radouň u Kamenice nad Lipou – † 13.9.1944 Dukelský průsmyk


válka a odboj 1938–1945; oběti osvobozovacích bojů; armáda; čs. zahraniční armáda


národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR


zajímavé okolnosti

Za II. světové války měl krycí jméno Podhajský.


příčina úmrtí

padl v boji


bydliště

Nový Etynk, okr. Kamenice nad Lipou,
Brno-Černovice, Klíčova 6,
Brno-Slatina, Tuřanka 92


vzdělání

měšťanská škola,
1917–1918 obchodní akademie s maturitou


vyznamenání a pocty

Čs. válečný kříž 1939 in memoriam,
Čs. medaile Za zásluhy I. stupně in memoriam,
Dukelská pamětní medaile in memoriam


jiné pocty

podplukovník in memoriam


zaměstnání

pomocník v textilní továrně,
později soukromý úředník


hrob

Slatinský hřbitov, Šlapanická, skup. 2, hrob č. 109 a 110 (kenotaf)


poznámky

Pocházel z chudé rodiny mlynářského dělníka, byl nejmladší z pěti sourozenců. Po ukončení měšťanské školy pracoval jako pomocník v textilní továrně. V roce 1918 musel ještě odejít na frontu, prožil 4 měsíce v poli u 75. pěšího pluku. V roce 1919 nastoupil vojenskou službu na Slovensku - zde získal místo kancelářského pomocníka u služnovského úřadu v Sečovcích, později v Piešťanech. Znovu nastoupil vojenskou službu, úspěšně absolvoval školu pro záložní důstojníky.
V roce 1924 začal pracovat jako úředník v Jiránkově armaturce v Brně-Slatině, s dcerou majitele se později oženil (manželství zůstalo bezdětné). V roce 1938 byl již kapitánem pěchoty v záloze (kmenový útvar - pěší pluk 37), byl také členem Národní střelecké gardy 20 Hlavního zemského města Brna, kde zastával funkci velitele 2., respektive 3. roty.
Po okupaci Československa se zapojil do odboje v Obraně národa (skupina Brno-východ), poté odešel 27. června 1939 přes Slovensko do Polska, kde byl zařazen v Malých Bronovicích u Krakova jako velitel roty (krycí jméno Podhajský) do vznikající vojenské jednotky, krátce vykonával i funkci pobočníka generála Lva Prchaly.
Po pádu Polska přešel spolu s čs. vojáky do Sovětského svazu, kde byl spolu s dalšími členy Východní skupiny čs. armády internován. Od dubna 1940 stál v čele školy pro výchovu důstojníků v záloze při čs. vojsku.
V roce 1940 odjel spolu s dalšími čs. vojáky ze SSSR do Palestiny a stal se vojákem 11. čs. pěšího praporu - Východního (při jeho nasazení v obklíčeném libyjském přístavu Tobruku od listopadu 1941 velel 4. rotě a hájil s ní pravé křídlo obranného perimetru).
Po reorganizaci praporu na 200. čs. lehký protiletadlový pluk - Východní - zastával v roce 1942 funkci velitele 1. roty 500. praporu.
Po odjezdu našich vojáků ze Středního východu do Velké Británie zůstal v Palestině pověřen zvláštními úkoly. Začátkem roku 1944 se vrátil do Sovětského svazu v hodnosti štábního kapitána k první československé samostatné brigádě. V rámci dukelské operace zařazen do 3. brigády jako zástupce velitele a později velitel 5. praporu, padl v rozmezí mezi 9.–22. zářím 1944 v oblasti Dukelského průsmyku.



partneři

Žofie Pulpytlová (Jiránková)
sňatek: 28. 9. 1931 (manželství zůstalo bezdětné)


ulice

Klíčova
bydliště Tuřanka
sídlo armaturky, kde pracoval


osoba na objektech

Jan Pulpytel
pamětní deska: Gajdošova 3/01 oběti první a druhé světové války
pomník: Šlapanická 0/01
oběti 2. světové války


stavby

Slatinský hřbitov
Šlapanická
kenotaf


související odkazy

Menš, JMik


Aktualizováno: 10. 06. 2019