zván na různé církevní slavnosti, např. 27. 8. 1950 světil nový kříž v Kloboukách u Brna, dne 23. 2. 1958 světil dva nové zvony v Žatčanech (okres Brno-venkov), v roce 1968 byl hlavním celebrantem vzpomínkové akce v Rousínově ke stému výročí úmrtí P. Sušila atp.

Blučina čp. 44 (rodný dům)

První české gymnasium v Brně (1899–1907),
bohosloví v Brně (1907–1911), souběžně se učil zahradnictví v Brně-Bohunicích

Velké Meziříčí (první působiště, zde až do roku 1918), po první světové válce v Náměšti nad Oslavou, Heřmanově (1923–1932) a Osové Bítýšce,
následně se stal farářem a později děkanem v Otnicích, posledně farář v Dobročkovicích (1956–1971), odtud odešel na odpočinek

hřbitov ve Ždánicích (okres Hodonín)

Po komunistickém převratu, kdy hrozilo nebezpečí všem kněžím a hlavně brzké vězení biskupovi Karlu Skoupému, tak Skoupý urychleně vysvětil na kněze Tomáše Prnku, a byl to právě pater Inocenc, kdo při této akci spolupracoval a Tomáše Prnku uvedl do funkce. Pozdější křtinský děkan při svých cestách do rodného kraje nezapomínal nikdy navštívit Haňkův hrob.
V těžkých letech, v roce 1956, byl Inocenc Haňka z Otnic přeložen do vesničky Dobročkovice, odkud pocházel přítel, P. V. Pokorný, poslední opat v Rajhradě, internovaný spolu s biskupem Karlem Skoupým v Žernůvce.
Po mírném uvolnění politické situace byl pater Inocenc jmenován arciknězem, což vyžadovalo velké množství práce na svěřených mu děkanstvích. Sílu čerpal v hluboké víře a ve hře na harmonium. V roce 1971 se Inocenc Haňka dožil diamantové mše svaté v Brně, spolu s biskupem Karlem Skoupým.
V sedmdesátých letech pak odešel na zasloužený odpočinek do Ždánic v okrese Hodonín.
V roce 1981 slavil 70 let kněžství a sloužil ještě slavnostní mši svatou ve farnosti Lovčice, patřící ke Ždánicím. Zde také zemřel jako nejstarší kněz brněnské diecéze ve věku 96 let. K primici v roce 1911 dostal zlatý kalich od své kmotřenky Josefky, ten jej provázel všemi jeho farnostmi, kde působil, a zůstal v kostele ve Ždánicích, kde byl na místním hřbitově P. Inocenc Haňka pohřben.
(Informace pro naši encyklopedii doplnila paní Marie Černohorská, děkujeme.)

Josef Martinek
přítel, jako bohoslovci byli vybráni v roce 1910 na národní pouť do Svaté země Tomáš Prnka
přítel Vladimír Richter
přítel Karel Skoupý
přítel, jako bohoslovci byli vybráni v roce 1910 na národní pouť do Svaté země František Sušil
I. Haňka celebroval hlavní mši při oslavách výročí narození F. Sušila

František Haňka
Antonie Haňková (Tycová)

Anastazie Hodovská (Haňková)
Jan Haňka
Metoděj Haňka

9. 8. 1910
Druhá moravská pouť do Svaté země
účastník

Menš