po maturitě na reálném gymnáziu v Brně na Poříčí, nastoupil do bohosloveckého učiliště v Brně na Antonínské ulici,
v červenci 1950 byly z rozhodnutí státní správy zrušeny dosavadní teologické fakulty a teologická učiliště a místo nich byly zřízeny dvě státní teologické fakulty – v Praze a v Bratislavě, biskupové tyto fakulty neuznali a zakázali všem bohoslovcům na nich studovat,
od září 1950 museli ti, kteří odmítli na státních fakultách studovat, nastoupit do PTP – vojenských táborů nucených prací,
ke konci padesátých let mu bylo povoleno dálkově vystudovat průmyslovou školu strojnickou,
studium teologie dokončil tajně v roce 1968 a tajně byl vysvěcen na kněze 13. 4. 1968 biskupem Felixem M. Davídkem (o svěcení tehdy věděli jen tři lidé a sám J. Šik musel slíbit, že o něm neřekne ani svým bratrům či matce, ale také ani spolužákům ze semináře, ti všichni se to dozvěděli až v roce 1990, těsně před tím, než poslal oficiální dopis na kurii),
dne 25. 8. 1992 sub conditione vysvěcen na kněze brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem, na základě požadavku BK ČSFR se podrobil v září 1992 přezkoušení znalostí teologie na teologické fakultě v Praze
(Apoštolský stolec z určitých důvodů neměl o všech tajných svěceních jistotu, že jsou platná, a proto bylo nutno těm, kdo chtěli veřejně v nových podmínkách kněžskou službu zastávat, udělit svěcení „sub conditione", aby byla odstraněna tato pochybnost)

za svou mimořádnou službu církvi jej papež Jan Pavel II. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti dne 5. 4. 2000,
v roce 2007 mu brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělil za obětavou kněžskou službu medaili sv. Petra a Pavla

v roce 1953, po 32 měsících, byl ze zdravotních důvodů z PTP propuštěn a nastoupil jako pomocný dělník v elektromontážních závodech, v Drukově a v Chemoplastu,
po ukončení dálkového studia na strojnické průmyslovce v roce 1964 nastoupit jako konstruktér v Přesné mechanice, která se později změnila ve Výzkumný ústav zdravotnické techniky, v tomto podniku pracoval až do odchodu do starobního důchodu v lednu 1989,
po tajném vysvěcení na kněze v roce 1968 působil v neveřejné duchovní správě,
od 1. 9. 1992 do 31. 12. 2012 ustanoven farním vikářem u sv. Tomáše v Brně, kde se věnoval především službě starým a nemocným lidem, pro farní časopis Tomášek pravidelně psal Slovo nemocným a patří mezi vyhledávané zpovědníky,
od 1. 1. 2013 až do své smrti výpomocný duchovní ve farnosti sv. Tomáše,
před stavbou duchovního centra v Brně na Lesné, se podílel na duchovní službě také zde,
od 1. 1. 2008 ustanoven spirituálem zasvěcených panen v brněnské diecézi

kněžský hrob na Ústředním hřbitově v Brně, skup. 21, hrob č. 302–307

Kostel sv. Tomáše a klášter augustiniánů-eremitů
Moravské náměstí
místo jeho působení v duchovní správě v letech 1992–2017 Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
římskokatolický kněz; místo posledního odpočinku

Ma