česká

Kostelec na Hané čp. 37 (rodný dům)

1916–1924 české gymnázium v Prostějově (ukončeno maturitou),
1924–1928 Česká teologická fakulta v Olomouci (6. 7. 1928 vysvěcen na kněze),
1932?–1934 přípravná škola pro vojenské duchovní z povolání v Praze (ukončeno s výborným prospěchem)

1928–1932? katecheta na občanské škole v Opavě a současně vypomáhal v duchovní správě na Hlučínsku, v Kateřinkách u Opavy a v Brušperku u Místku (mezitím v roce 1928 vykonal jako vojín vojenský výcvik a v roce 1930 a 1932 pokračoval v povinných vojenských cvičení u divizní nemocnice 7 v Olomouci),
leden 1935–1936 po povýšení do hodnosti nadporučíka duchovního byl přeložen do skupiny důstojníků duchovní služby z povolání a přemístěn k pěšímu pluku 41 se sídlem v Žilině jako duchovní a osvětový důstojník,
listopad 1936–březen 1938 přemístěn k velitelství 4. divize do Josefova a ustanoven zde přednostou duchovní služby,
duben 1938–1939 povýšen do hodnosti kapitán duchovní, přemístěn k velitelství 13. divize, které mělo své sídlo rovněž v Josefově, jako přednosta duchovní služby,
červen 1939–1945 profesor na reálném gymnázium v Jaroměři,
květen 1945–1946 nastoupil k posádkovému velitelství v Josefově jako duchovní správce 14. divize (povýšen do hodnosti štábní kapitán duchovní a krátce nato do hodnosti major duchovní),
prosinec 1946–červenec 1950 jako podplukovník duchovní přemístěn do Brna k velitelství 3. vojenské oblasti a ustanoven přednostou její duchovní služby (ustanoven duchovním správcem jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie a zahájil jeho renovaci po bombardování),
srpen 1950 přeložen do zálohy,
duchovní správce státní psychiatrické léčebny v Brně, sekretář biskupské konzistoře,
1. února 1951–1953 jmenován generálním vikářem brněnské diecéze,
1951–1956 ustanoven kanovníkem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, kanovnická hrobka, skupina 13, hrob číslo 1–6

Nástup do základní vojenské služby byl Josefu Kristkovi, coby bohoslovci, odložen kvůli studiu. Po ukončení vysokoškolského studia musel vykonat dvanáctitýdenní vojenský výcvik. Ke vstupu do československé armády v pozici duchovního se definitivně rozhodl v roce 1932.
Po osmi letech úspěšné služby však byl koncem června 1939 spolu s většinou československých vojáků propuštěn ze svazku branné moci. K 1. září téhož roku byl přidělen, podle výnosu ministerstva školství a národní osvěty, jako profesor na reálné gymnázium v Jaroměři. Hned, jak to bylo možné, ve dnech květnového povstání roku 1945, nastoupil zpět do činné vojenské služby k posádkovému velitelství v Josefově.
Další výrazné změny přinesly do jeho života události po únoru roku 1948. K 1. srpnu 1950 byl po přeložení do zálohy kmenově převeden z působnosti Ministerstva národní obrany do působnosti státního úřadu pro věci církevní.
Vojenskými nadřízenými byl posuzován velmi dobře. Přednosta duchovní služby Ministerstva národní obrany gen. Janák jej v listopadu 1948 hodnotil a uvedl, že je jako vojenský duchovní inteligentní, iniciativní, se smyslem pro koordinování duchovní služby s potřebami vojenské výchovy a že je vyrovnaného, uvážlivého charakteru.
Obzvlášť náročný musel být pro P. Kristka závěr jeho služby. Jako generální vikář se octl ve zcela nestandardní situaci, kdy neexistovala možnost soukromého jednání a porady s biskupem Karlem Skoupým, který byl již od poloviny července roku 1950 držen v přísném domácím vězení. Během jeho návštěv u biskupa Skoupého byl stále přítomen bezpečnostní orgán a nemohl s ním ani telefonovat. Zcela neúnosnou se stala situace v roce 1953, kdy byl biskup Skoupý odvezen na neznámé místo. Josef Kristek rezignoval na úřad generálního vikáře s tím, že mu není umožněno být ve styku se svým biskupem. Kapitulním vikářem byl 20. 5. 1953 zvolen P. Josef Kratochvíl, který zastupoval internovaného biskupa Karla Skoupého až do své smrti roku 1968. P. Josef Kristek nadále působil jako kanovník. Podle zprávy zmocněnce Vladimíra Starého dosazeného na brněnskou konzistoř P. Josef Kristek „aktivně a iniciativně pracuje jako předseda DMV v mírovém hnutí a státotvorně vystupuje ve styku s kněžími a věřícími“.

zobrazit

Josef Kratochvil
nástupce na pozici generálního/kapitulního vikáře Karel Skoupý
v letech 1951-1953 byl jeho generálním vikářem

Hubert Kristek
Anna Kristková (Valentová)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a klášter jezuitů
Beethovenova, Jezuitská
ve 2. polovině 40. let 20. století zde prováděl rekonstrukci Psychiatrická léčebna
Húskova 2/1123
počátkem 50. let zde působil jako duchovní správce Katedrála sv. Petra a Pavla
Petrov
kanovník Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
vojenský duchovní, kanovník, generální vikář brněnské diecéze; místo posledního odpočinku

Matriční záznam narození Josefa Kristka

Vodáková