Miloslav Ištvan - Profil osobnosti

doc. Miloslav Ištvan

* 2.9.1928 Olomouc – † 26.1.1990 Brno

hudebník - jedna z nejvýraznějších osobností české hudby po 2. světové válce; profesor na JAMU v Brně

národnost

česká

státní příslušnost

Česká republika

bydliště

Brno:
- různé podnájmy (do roku 1955), např. 1948 Titova (dnes Gorkého) 9
- Orlí 1 (1955–1968)
- Jindřichova 12 (od roku 1968)

vzdělání

1939–1940 první ročník měšťanky v Bystřici nad Pernštejnem,
1940–1942 sekunda až tercie na Spolkovém reálném ruském gymnáziu v Praze na Pankráci (v této době se soukromě vzdělával ve hře na klavír u Františka Maxiána a jako samouk začal komponovat),
1942–1945 kvarta až sexta na Reálném gymnáziu v Novém Městě na Moravě,
1945–1947 septima a oktáva na Reálném gymnáziu na Sirotkově ulici v Brně Žabovřeskách (v té době soukromě studoval skladbu u Františka Suchého),
1947/1948 Abiturientský kurz na Konzervatoři Brno (v té době soukromě studoval skladbu u Viléma Petrželky),
1948–1952 studium kompozice na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Jaroslava Kvapila,
1953–1956 aspirantura na JAMU v Brně v oboru skladba u Jaroslava Kvapila

vyznamenání a pocty

Krajské ceny Leoše Janáčka,
ceny ze zahraničních soutěží,
Ceny československé kritiky,
ceny Českého hudebního fondu, aj.

dílo

zobrazit

Hudební odkaz přesahuje opusové číslo 160. Zahrnuje kompozice různých stylů a žánrů.
Do non artificiální oblasti spadají písně a estrádní skladby pro mládežnické soubory z 50. let a úpravy a vlastní skladby pro Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (psané průběžně od 50. let do 80. let).
Na rozhraní artificiální a non artificiální tvorby stojí scénické hudby k divadelním inscenacím, jež skladatel komponoval pro naše divadla, často pro Brno a Zlín (jakýsi tvůrčí tandem tvořili M. Ištvan s režisérem Aloisem Hajdou). Ištvanova artificiální tvorba má velkou šíři. Zahrnuje díla určená komorním obsazením od sólových kompozic, přes dua, tria až po různobarevné komorní soubory či klasické komorní smyčcové orchestry.
Od 60. let (zhruba po dekádách) se skladatel zabýval elektroakustickou hudbou, tzv. konkrétní hudbou pro pás.
Od 60. let skladatel psal pro dost netypická obsazení, která byla zdroji nových zvukových barev (začleňovány byly harfa, celesta, cimbál, cembalo, elektrická kytara, baskytara, vibrafon a další bicí nástroje, také ionika, moog atd.). Rytmus a barva stály prakticky vždy v popředí Ištvanova hudebního zájmu a nejsou proto výjimečné ani skladby jen pro bicí nástroje.
Od konce 60. let začal skladatel zvyšovat svůj zájem o spojení textu a hudby a o rozšíření barevných možností použitím cizojazyčných textů (např. rómských či také starosumerských). Z tohoto zájmu vyplynula řada vokálních a vokálně instrumentálních děl. Jsou to skladby pro velké či komorní smíšené sbory, také pro ženský, dětský a mužský sbor a capella, dále pak vokálně instrumentální díla (písně, komorní oratoria či kantáty. Vokálně instrumentální díla jsou určena jak pro sólisty a komorní soubory, tak i pro sóla, recitaci a symfonický orchestr. Významná jsou rovněž jeho orchestrální symfonická díla.
Ištvanovy skladby se od konce 50. let provádějí po celém světě.
Od druhé poloviny 70. let platil Miloslav Ištvan rovněž za hudebního teoretika, ač on sám se tomu bránil a za muzikologa se nepovažoval. Teoreticky definoval a vysvětlil vlastní kompoziční metodu (Metoda montáže izolovaných prvků v hudbě, Panton, 1973), na kterou navázal dalšími teoretickými spisy: Poznámky k soudobé hudební formě a rytmu JAMU, 1978; JAMU, 2000), Struktura a tvar hudebního objektu (JAMU, 1978) a Jednohlas v soudobé hudbě (JAMU, 1989).

Miloslav Ištvan také nepravidelně publikoval v hudebních časopisech nebo přispíval na hudebně teoretických seminářích, například:
- O tvůrčím využití vesnického folklóru (sborník z konference SČS 1956)
- Úskalí profesionalismu (Hudební rozhledy 20, 1967)
- O potřebě kontaktu a komunikace (Opus musicum 12, s L. Faltusem a M. Štědroněm)
- příspěvek na semináři na téma Čas v hudbě (sborník SČSKU 1984)
- O J. Bergovi (Opus Musicum 19, 1987).

Většina skladeb je nahraná Čs. rozhlasem. Partitury a nahrávky prakticky celého díla jsou uložené v archivu Moravské zemské knihovny v Solniční ulici v Brně, většina partitur je také v knihovně JAMU i s některými nahrávkami.

zaměstnání

1952–1953 a 1956–1965 JAMU (asistent),
1965–1990 JAMU (aspirant, docent),
leden 1970 – únor 1971 prorektor JAMU v Brně (v 1. polovině osmdesátých let mu byla nabídnuta profesura, ovšem s podmínkou, že "vystuduje" VUML), to odmítl

politická orientace

KSČ (asi v letech 1953–1970), od roku 1970 nestraník

odborné a zájmové organizace

- od 50. let 20 století - OSA a Svaz československých skladatelů
- 60. léta 20. století - Skupina A při SČS (později nazývané Parasiti Apollonis)
- konec 60. let 20. století - člen Skupiny Q
- v roce 1970 byl zrušen dosavadní Svaz skladatelů a byl nahrazen Svazem československých skladatelů a koncertních umělců, kam byl přijat až v roce 1978, a to kvůli svému politickému postoji a tvrdé kritice některých postav brněnské kultury (25. 7. 1968, Literární listy - Barvík, Burjanek)
- v roce 1980 inicioval a zorganizoval volné sdružení hudebních skladatelů a muzikologů, lidí, které k sobě vázalo obdobné politické smýšlení a tendence svobodně, hluboce, hledačsky tvořit - toto sdružení se po převratu roku 1989 ustanovilo veřejně jako občanské sdružení Camerata Brno, organizované v celostátní Asociaci hudebních umělců a vědců

hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 42, hrob č. 127

čestný hrob

byl pro něj sice městem Brnem nabídnut, ale protože nebylo možné pochovat jej spolu s manželkou Věrou již dříve zesnulou, rodina nabídku odmítla

poznámky

Již v období středoškolských studií M. Ištvan začal komponovat, avšak byl také praktický muzikant: hrál sólově na klavír nebo doprovázel a kromě toho hrál na hornu v dechové kapele v Novém Městě na Moravě.
V 50. letech, v době studia na JAMU v Brně, působil v mládežnickém Souboru J. Fučíka (písně a tance, estrádní orchestr) především jako umělecký vedoucí, ale také tam hrál na akordeon, kytaru a kontrabas.

obrazy