Prof. PhDr. Adolf Erhart, DrSc.

* 31.5.1926 Náměšť nad Oslavou – † 11.8.2003 Brno


jazykovědec - indoevropeista, vysokoškolský profesor


národnost

česká


státní příslušnost

ČSR, Česká republika


bydliště

Brno, Kounicova 77


cena města

2002


vzdělání

reálné gymnázium v Brně-Židenicích,
1945–1949 FF MU - obory germanistika, klasická filologie, indoevropeistika (1959 titul PhDr., 1960 CSc., 1964 habilitace, 1972 DrSc., 1988 profesor)


jiné pocty

v roce 1996 udělena plaketa Josefa Dobrovského (AV ČR)


dílo

zobrazit


zaměstnání

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně,
Ústav pro jazyk český AV ČR - brněnské etymologické pracoviště


hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 17, hrob č. 256a–258a


poznámky

Po ukončení studia v roce 1949 zůstal na FF jako asistent. Disertaci o indoevropské konjugaci obhájil v roce 1959, roku 1963 se habilitoval prací o nových pohledech na indoevropský konsonantismus, v roce 1972 obdržel hodnost doktora věd. Profesorské řízení zahájil roku 1968, politické okolnosti jej však dovolily ukončit až v roce 1988, kdy se stal řádným profesorem. Od roku 1993 byl profesorem emeritním.
V roce 1995 se ujal úkolu hlavního redaktora Etymologického slovníku jazyka staroslověnského, realizovaného v Etymologickém oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR. Napsal několik úvodů do jazykovědy včetně samostatných monografií o etymologii a fonologii. Svůj hlavní zájem směřoval k jazykům indoevropským, zejména ke konsonantismu a genezi flexe jmenné i slovesné. Zvláštní pozornost věnoval jazykům indoíránským (jeho Struktura indoíránských jazyků byla první knižně vydaná česky psaná gramatika sanskrtu), baltským (byl naším předním znalcem litevštiny) a slovanským.





ulice

Kounicova
bydliště


stavby

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku


související odkazy

Erh


Aktualizováno: 26. 05. 2020