Internetová encyklopedie dějin Brna

Miroslav Příhoda

    Miroslav Příhoda


    • * 20.10.1912 Ruda u Velkého Meziříčí – † 11.6.1988 Brno


    • hudební skladatel a varhaník, dlouholetý ředitel kůru augustiniánského klášterního kostela na Starém Brně


    • zajímavé okolnosti

      V době silného politického útlaku, kdy Brňané hledali v modlitbách posilu a pomoc u obrazu Svatotomské Madony, zkomponoval M. Příhoda „Starobrněnský Zdrávas“, který se stal nedílnou součástí místní liturgie o svátcích a významných příležitostech. Pravidelně byl uváděn 7x za rok – při májových bohoslužbách 1. a 30. května, na začátek tridua před poutní slavností 12. srpna, o pouti 15. srpna, dále 8. a 31. prosince a 1. ledna na poděkování Panně Marii.
      Starobrněnský Zdrávas je dochován ve dvou verzích. Původně byl určen pro dětský a ministrantský sbor, který jej zpíval každou sobotu na závěr večerní pobožnosti, později byl uváděn chrámovým sborem. Tato kompozice se stala prosbou i vyjádřením skladatelovy vděčnosti a úcty k Panně Marii Svatotomské.


    • vzdělání

      základní hudební vzdělání získal u B. Svobody, ředitele kůru ve Velkém Meziříčí,
      v letech 1930–1932 navštěvoval dvouletý varhanní kurz na brněnské konzervatoři, kde dále absolvoval varhanní a pěvecké oddělení, studia zakončil státní zkouškou ze zpěvu a klavíru (1936 a 1937),
      skladbu studoval soukromě u Jaroslava Kvapila a později u Jaroslava Křičky, jehož byl velkým obdivovatelem


    • dílo

      zobrazit


    • zaměstnání

      roku 1935 se stal ředitelem kůru v kostele sv. Augustina v Brně, kde hrál do roku 1945 (mezitím působil ve Státním a později v Německém divadle v Brně),
      v roce 1945 nastoupil jako ředitel kůru v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně,
      od roku 1946 pravidelně vyučoval především harmonii na Státní hudební konzervatoři, Janáčkově varhanické škole a hudební škole Jaroslava Kvapila,
      i přes mnohé úspěchy dostal po roce 1951 výpověď pro neslučitelnost jeho náboženského přesvědčení a pedagogické činnosti, jako jediný varhaník v době pronásledování církve komunistickým režimem opustil školství, zřekl se svého pedagogického postu a zůstal věrný varhanické službě


    • hrob

      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96


    • poznámky

      Od června roku 1945 působil jako ředitel kůru na Starém Brně, stal se nástupcem Adolfa Hawlíka, otce Vladimíra Hawlíka. V tomtéž roce uvedl na zdejší poutní slavnosti P. Marie Nanebevzaté svou třetí mši „Missa brevis“. Sklidil velký úspěch a byl dokonce označen jako důstojný nástupce Leoše Janáčka na varhanickém místě v kostele na Starém Brně.
      Profesor Příhoda byl významnou osobností kulturního dění a podílel se na uchování a rozvoji místní hudební tradice. Jeho zásluhou byly v 60. letech zrekonstruovány firmou Rieger vzácné Steinmeyerovy varhany z roku 1876 na třímanuálové s pneumatickou trakturou. Služba regenschoriho kladla velké nároky na hudební vzdělání, znalosti v oblasti liturgické hudby a především hudební cítění, které zde dovedně uplatňoval. Podle vzpomínek dlouholeté členky místního chrámového sboru pí. M. Vackové byl Příhoda výraznou osobností sboru, který dovedl svým přístupem zaujmout. Při zkouškách dbal především na vysokou úroveň provedení, zdůrazňoval výslovnost a srozumitelnost, dovedl s citem pracovat s jednotlivými hlasy v celkovém vyznění. Měl hluboký vztah k historickému nástroji, na který hrál, a nerad na své místo kohokoli pouštěl. Vždy po provedení klaviaturu varhan jemně pohladil a teprve potom z kůru odcházel.
      Pod jeho vedením byla na starobrněnském kůru provedena řada církevních skladeb od polyfonních autorů až po autory současné. Každoročně připravoval s chrámovým sborem bohatý program - například ve Svatém týdnu uváděl střídavě jeden rok skladby polyfonních autorů (Palestrina, Lasso, atd.), další rok vlastní moteta, při májových pobožnostech zaznívaly každodenně Křížkovského Loretánské litanie, na Štědrý den hrávali trubači na věži kostela lidové koledy. Při produkcích spolupracoval s hráči z brněnských orchestrů a také předními varhaníky – J. Blatným, J. Puklem, příležitostně s V. Hawlíkem, M. Bučkem a později také se S. K. Vrbkou.
      Příhoda byl velkým ctitelem A. Dvořáka a svého učitele J. Křičky a jejich skladby často zařazoval do repertoáru svého i repertoáru chrámového sboru. Se sborem nacvičoval i své vlastní kompozice, z nichž je většina dochována v rukopisech.
      Přes tlak tehdejšího režimu stál pevně za svým přesvědčením, že hudba má v lidech probouzet touhu po Bohu. Své srdce spravedlivě dělil mezi velkou rodinu, přátele a milovanou hudbu. Pamětníci na něj vzpomínají jako na člověka s ohromnou vitalitou a životním optimismem, s velkým charismatem, a to i v době, kdy mu režim bránil v působení, anebo ve stáří, když trpěl v těžkých nemocech.

      Je pohřben se svou manželkou Jasmínu Příhodovou na Ústředním hřbitově v Brně a na jejich náhrobku je vytesán úryvek z Příhodova Creda České mše vánoční se slovy: „Bůh věčná láska jest!“


    • prameny, literatura


    • osoby

      Josef Blatný
      hudební skladatel, přítel Adolf Hawlík
      hudební skladatel, varhaník a ředitel kůru na Starém Brně Vladimír Hawlík
      hudební skladatel, varhanní virtuos Jaroslav Kvapil
      hudební skladatel, profesor M. Příhody


    • partneři

      Jasmína Příhodová (Karlická)


    • stavby

      Starobrněnský klášter
      Mendlovo náměstí 1/157
      od roku 1945 do konce 80. let ředitel kůru v klášterním kostele
      Kostel sv. Augustina
      náměstí Míru 7/377
      v letech 1935–1945 zde působil jako ředitel kůru
      Ústřední hřbitov města Brna
      Vídeňská 96
      místo posledního odpočinku


    • autor

      Ma


Aktualizováno: 09. 06. 2018