Přízova 3/452, Palác Th. a E. Bochnera von Stražisko

Palác Th. a E. Bochnera von Stražisko

historický název

Palác Th. a E. Bochnera von Stražisko

ulice

území

Brno-Trnitá

majitelé

- bratři Theodor (1829–1884) a Edmund (1832–1903) Bochnerovi, majitelé továrny na sukna
- vdova po Th. Bochnerovi Carolina (1830–1918) se svými šesti syny

zajímavosti

Edmund Bochner byl roku 1885 nobilitován a podle svého statku u Konice připojil ke svému jménu přídomek von Stražisko. Se svou ženou Julií, dcerou Libora Kleina, žili od 80. let 19. století střídavě v někdejším Berglově paláci v Brně a v zámečku na Stražisku.

poznámka

Po smrti Edmunda Bochnera získal továrnu s palácem židovský podnikatel Josef Stiassni a po něm jeho synové Ernst a Alfred se společníkem Paulem Neumarkem. Začátkem 2. světové války byl podnik rodině Stiassni zabaven, továrnu zakoupil Němec Julius Kunert.
Po válce byly budovy komplexu znárodněny a později sloučeny do národního podniku Vlněna. Definitivní konec výroby zde nastal kolem roku 1997.
Dnešním většinovým vlastníkem je developerská společnost CTP, která plánuje zbourání stávajících objektů a stavbu nových administrativních a bytových domů. Bourání domů bylo zahájeno v roce 2016 budovami továrny u ulice Dornych, poté se přesunulo do ulice Přízova. Novorenesanční Bochnerův palác by měl zůstat zachován.

V některých pramenech (http://www.bam.brno.cz/objekt/c118-textilni-tovarny-stiassny-a-neumark-vlnena?filter=code) lze narazit na informaci, že manželé Stiassni pověřili architekta Ernsta Wiesnera realizováním blíže neurčených a dnes již nezjistitelných stavebních úprav svého (někdejšího Bochnerova) paláce.
Jedno z možných vysvětlení nabízí nepublikovaný rukopis románu německy píšícího autora Guido Glücka Blázni života (Narren des Lebens) z roku 1926, který se odehrává na pozadí brněnských reálií. Alfred Stiassni zde vystupuje pod jménem Leo Altgut a Ernsta Wiesnera představuje židovský architekt Fred Schwarzer. Podle Glücka souvisely stavební úpravy interiéru paláce s vybudováním literárního salonu, v němž se scházel tehdejší výkvět brněnské umělecké a intelektuální společnosti.
(Výše uvedené informace shromáždil, připravil pan Jiří Skoupý, děkujeme.)

stavební vývoj

Palác bratří Th. a E. Bochnerových pro ně v letech 1864–1867 postavil Josef Arnold na Přízově ulici, v rozlehlém areálu, vymezeném ulicemi Mlýnskou, Přízovou a Ponávkou, v jedné z nejprůmyslovějších čtvrtí Brna. (V sousedství se nacházely např. továrny Bracegirdleova, Doretova, Redlichova, Popperova, Wawrova).
Nejzajímavější na Bochnerově domě je rozložitá palácová kulisa hlavní fasády (2+7+2), klasicky členěná do tří průčelních zón, jimž dominuje mohutná korunní římsa nesená volutovými konzolami. Doplňují ji i další motivy charakteristické pro Arnoldovu tvorbu - např. dětské figurky v okenních cviklech.
Jedna z prvních brněnských neorenesačních staveb, reflektujících vrcholné římské období, úzce souvisí jak stylově, tak osobou architekta s první fází zástavby zdejší okružní třídy. Typologicky pak svědčí o tom, že podobně jako na Cejlu, také tady na Dornychu bývala až do 60. let 19. století reprezentativní obydlí spojena přímo s továrnami. Palácové průčelí bylo později konfrontováno s věcnou, ale působivou architekturou sousedních továrních hal Bochnerova podniku.

obrazy