1933–1940 klasické gymnázium na Velehradě,
Theologické učiliště v Brně,
kněžské svěcení přijal v Brně 5. 7. 1947 z rukou brněnského biskupa Karla Skoupého

v roce 2006 byl jmenován Monsignorem s titulem kaplan Jeho svatosti

kněžskou dráhu začínal jako kaplan v Měříně, tam byl později též administrátorem,
v roce 1949 byl na krátký čas ustanoven administrátorem v Bohdalově (ještě téhož roku byl zatčen, odsouzen za „podvracení republiky“ a vězněn do roku 1954 postupně ve věznicích ve Žďáru nad Sázavou, v Praze na Pankráci, v Jáchymově, na Mírově, v Mladé Boleslavi a ve Valdicích),
po propuštění byl ustanoven od 1. 8. 1954 kooperátorem v Kostele sv. Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích (do 31. 10. 1969),
od 1. 11. 1969 do 15. 4. 1971 byl tamtéž administrátorem,
na začátku tzv. období normalizace byl přeložen jako administrátor do Mikulčic, v roce 1972 do pohraniční farnosti Slavonice, v roce 1978 pak do Kunštátu na Moravě, později působil i v dalších okolních farnostech, kam dojížděl,
jeho posledním působištěm v letech 1990–2004 byly farnosti Mikulčice a Lužice, kde obnovil cyrilometodějskou úctu a zbudoval poutní areál,
od roku 2005 žil na odpočinku na Žernůvce

rodinný hrob, hřbitov Kostice

Jako student se podílel na stavbě farního kostela v Tvrdonicích, kde po svém kněžském svěcení v Brně slavil i primici 13. 7. 1947.

V Brně-Židenicích kromě požehnaného pastoračního působení často i nad rámec okleštěných možností tehdejší doby věnoval se neustálému zvelebování domu Božího, který mu obzvláště přirostl k srdci. Spolu s administrátorem P. Josefem Grossem se v roce 1955 postaral o pořízení nových zvonů, v roce 1961 navrhl prospekt nových varhan, v dalších letech úpravu liturgického prostoru a hlavního oltáře.
Úzce spolupracoval s nejlepšími křesťanskými umělci té doby: s arch. Klaudiem Madlmayrem, bratry Kotrbovými, s Ludvíkem Kolkem.
Byl organizátorem diecézních liturgických dnů konaných v židenickém kostele (v letech 1965, 1967, 1968).

Jeho život byl naplněn prací, láskou, službou i utrpením. Byl horlivým obnovitelem liturgického života po II. vatikánském koncilu, pracoval na záchraně duší i Božích stánků, rozšiřoval úctu k našim moravským patronům. Miloval svůj rodný kraj, kam se rád vracel ke svým příbuzným a známým.

Josef Dancinger
spolubratr v kněžské službě Josef Gross
kněz, spolupráce ve farnosti Brno-Židenice Heřman Josef Kotrba
spolupráce na úpravě liturgického prostoru v židenickém kostele Jakub Rabušic
P. Baťka mu získal souhlas k výpomocné duchovní činnosti pro židenickou farnost Karel Skoupý
biskup, vysvětil Františka Baťku na kněze
další osoby (1)...

Kostel sv. Cyrila a Metoděje
Gajdošova 99/2684
místo jeho působení v duchovní správě v letech 1954–1969

Ma