po maturitě na gymnáziu v Brně-Králově Poli v roce 1941 vstoupil do novoříšského kláštera,
při zaměstnání studoval teologii, kterou dokončil na fakultě v Praze,
slavné řeholní sliby složil v novoříšském klášteře 7. 12. 1947,
kněžské svěcení přijal 21. 12. 1947 v kapli brněnského biskupství z rukou biskupa Karla Skoupého,
primiční mši svatou sloužil 27. 12. 1947 v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích

kulturní aktivity tohoto řeholníka byly oceněny řádem Masarykovy akademie umění

jako novokněz byl ustanoven kaplanem v Nové Říši,
při likvidaci kláštera komunisty 14. 4. 1950 byl internován v Broumově a odtud poslán k PTP,
po roce a půl byl propuštěn a nastoupil do pastorace v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích, zde působil od 1. 2. 1952 do 1. 8. 1954, za jeho působení se Židenice staly samostatnou farností,
v letech 1954–1957 kaplan v Oslavanech,
po návratu z vězení v roce 1960 bydlel ve farnosti a pracoval v civilním zaměstnání jako pomocný dělník v podniku Grafia Brno,
v letech 1963–1969 jako skladník v Ingstavu Brno (bylo mu dovoleno pouze celebrovat v kostele bez účasti lidu),
zpět do duchovní správy nastoupil v roce 1969 do Staré Říše,
od roku 1974 působil v Letonicích,
v letech 1979–1990 působil v Dražovicích, Podbřežicích a Letonicích, a to až do odchodu na řádovou faru do Brna a do navráceného kláštera v roce 1990

hřbitov Nová Říše

V roce 1942 byl novoříšský klášter zabrán nacisty, řeholníci byli uvězněni, opat Pavel Souček a další 4 řeholníci zahynuli v koncentračním táboře v Osvětimi. Vladimír M. Vitula spolu s dalšími novici byl vězněn v Jihlavě a v Brně, po propuštění v březnu 1943 až do konce války pracoval v továrně, přitom studoval teologii.

V roce 1950 byl klášter opět násilně zabrán, opat Augustin Machalka byl odsouzen na 25 roků, řeholníci byli internováni. Po práci v PTP nastoupil Vladimír M. Vitula opět do duchovní správy.
V roce 1957 byl znovu zatčen a odsouzen za „podvracení republiky“. Byl vězněn v Příbrami a ve Valdicích. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii.
Byl dobrým hospodářem i hudebníkem. V Letonicích v jeho době (mimo běžné věci duchovní správy a údržby) byl zrestaurován hlavní oltář, kazatelna a boční oltáře, křtitelnice, byla zdvojena okna, byla provedena liturgická pokoncilní úprava, osvětlení kostela aj. Na žádost MNV připravil v roce 1978 text o dějinách obce pro brožuru o Letonicích k jejímu 700. výročí vzniku.
V Dražovicích byla provedena generální oprava celého kostela ke 100. výročí jeho postavení a posvěcení spolu s oslavou v srpnu 1989, byla opravena fara, pořízeny lepší varhany aj.

Po generální kapitule premonstrátského řádu v červenci 1988 ve Steinfeldu se ujal za starého a nemocného opata správy novoříšské kanonie. V tomto postavení se staral o navrácení kláštera v Nové Říši, který byl v užívání armády. V únoru 1991 uvolněný klášter převzal. Cílevědomým úsilím dosáhl zkrášlení jeho vnějšího vzhledu a vydání historické publikace o telčském regionu. Klášterní galerii rozšířil o Síň Otokara Březiny a o pamětní síň Jana Nováka – místního rodáka, exilového skladatele a jediného českého žáka Bohuslava Martinů.
Zasloužil se o návrat premonstrátů do Židenic a na inkorporované fary v okolí novoříšského kláštera.

Jan Novák
zásluhou M. V. Vituly byla v Nové Říši vybudována pamětní síň Jana Nováka Karel Skoupý
biskup, který P. Metoděje Vladimíra Vitulu vysvětil

Bohuslav Vitula
Jiří Vitula

Kostel sv. Cyrila a Metoděje
Gajdošova 99/2684
místo jeho primiční mše svaté v roce 1947 a místo jeho působení v duchovní správě v letech 1952–1954

1. 10. 1953
Zřízení farnosti Brno-Židenice
za působení P. Metoděje Vladimíra Vituly se staly Židenice samostatnou farností

Ma