město Boskovice (2000), obec Světlá u Boskovic (2003)

gymnázium v Boskovicích (1942 maturita),
vstup do biskupského semináře v Brně, kde se věnoval studiu filosofie a teologie,
po válce pokračoval v přerušených bohosloveckých studiích v Brně, zde si v roce 1946 všiml pilného a nadaného studenta biskup Karel Skoupý, který téhož roku poslal Aloise Krchňáka na teologická studia do Říma,
4. března 1950 v Římě přijal kněžské svěcení a současně ukončil licenciátem základní teologické vzdělání

v roce 1957 se vrátil zpět do Říma, kde během následujících čtyř let studoval obojí právo na tamní lateránské univerzitě,
v roce 1958 dokončil a obhájil disertační práci na téma Pojetí církve v dílech Jana Stojkoviče z Dubrovníka a své vzdělání si dále rozšířil studiem paleografie a školením pro advokáty a soudce na nejvyšším církevním soudu Rota Romana v Římě

v roce 1961 právnická studia završil dosažením licenciátu z kanonického, římského, středověkého a moderního srovnávacího práva

zobrazit

za války byl poslán na nucené práce do rakouského St. Valentinu u Lince, kde pracoval v továrně (byl ale označen za nespolehlivého a přeložen ke stavební firmě, kde pracoval s dalším „sabotérem“ – básníkem Janem Skácelem, do vlasti se vrátil teprve po osvobození v roce 1945)

v roce 1951 odjel na přání svých představených do jihotyrolské diecéze Brixen, která se stala prvním místem jeho kněžského působení, poté následovala německá farnost Műhlwald,
od roku 1954 strávil tři roky v Itálii v Cortině d Ampezzo (tam se v roce 1956 konaly ZOH a Alois Krchňák se snažil o setkání s našimi sportovci, setkal se ale hlavně s příslušníky STB, kteří naše sportovce přísně hlídali)

od roku 1961 dva roky působil jako odborný asistent na Cusanus Institutu na univerzitě v Mohuči,
od roku 1962 po sedm let stál v čele italské katolické misie v Mohuči, kde současně působil také jako duchovní správce italsky mluvících věřících, zároveň pečoval i o italsky mluvící věřící v Rheinhessenu

počátkem sedmdesátých let přešel pod německou duchovní správu a téměř dvacet roků působil jako páter v Raunheimu u Frankfurtu,
po celou tuto dobu současně vykonával také advokátní praxi při diecézním soudu v Mohuči,
byl spolupracovníkem Cyrilometodějské knihovny, která byla významným střediskem náboženského a kulturního života Čechů v Hessensku

hřbitov v Cetkovicích

Na studiích v Římě zastihl Aloise Krchňáka únorový převrat roku 1948, který se stal osudným pro řadu lidí v poválečném Československu. Změna politického klimatu v ČSR se bolestně dotkla také pátera Krchňáka. Československé velvyslanectví v Římě mu odejmulo československý pas, čímž mu znemožnila návrat do vlasti.

Během svého života pracoval na mnoha místech, hlavně v Německu. Hodně cestoval, studoval, ale také se setkával s lidmi, kteří na něho „byli nasazeni“. Někteří ho na své „poslání“ opatrně upozorňovali.

V roce 1980 Alois Krchňák zorganizoval setkání Čechů žijících mimo republiku s papežem Janem Pavlem II. V roce 1984 se v Německu zasloužil o vydání poštovní známky, která připomíná 100. výroční úmrtí Gregora Mendela. Alois Krchňák se velice rád setkával se svými přáteli, mezi něž patřil pochopitelně i Tomáš Špidlík, pozdější kardinál.
V roce 1990 se po 44 letech přijel podívat do svého rodného kraje. A protože byl vždy velkým patriotem, rozhodl se vrátit natrvalo.
Od roku 2005 žil v Brně u sester františkánek v Domě Svaté Rodiny, vypomáhal ve farnosti sv. Jakuba.

Rozloučení se zesnulým se uskutečnilo 4. září 2008 v 10 hodin v kostele Svaté rodiny v Brně na Grohově ulici a v 15.30 hodin ve farním kostele v Cetkovicích.

Tomáš Špidlík
spolubratr v kněžské službě

Kostel Svaté rodiny
Grohova 16/112
místo posledního rozloučení Kostel sv. Jakuba
Rašínova
místo jeho působení v duchovní správě od roku 2005

Ma