česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

zahynul při nočním operačním letu

Borová čp. 17 (rodný dům)

obecná a měšťanská škola v Borové,
Vyšší státní průmyslová škola v Pardubicích (1934 maturita),
Vojenská akademie v Hranicích (v roce 1938 vyřazen jako poručík letectva)

Záslužný letecký kříž -DFC (1942),
Air Crew Europe Star,
Atlantic Star,
Defence Medal,
War Medal,
Československý válečný kříž 1939 (4x),
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (4x),
Československá medaile Za zásluhy I. stupně,
Pamětní medaile čs. zahraniční armády (se štítky F a VB)

štábní kapitán letectva in memoriam (31. 12. 1946),
podplukovník in memoriam od 1. 6. 1991 rozkazem MNO ČSFR č. 0103 z 29. 5. 1991

voják z povolání (od 1. 9. 1938 přidělen k leteckému pluku 5 v Brně)

Saint Valery-en-Caux Military Cemetery, hrob č. B. 31/32

Po vyřazení z Vojenské akademie v Hranicích v roce 1938 jako poručík letectva přidělen od 1. 9. 1938 k leteckému pluku 5 v Brně. Za mobilizace v září 1938 sloužil u 82. těžké bombardovací letky na letišti v Křižanově na letounu MB-200. K 1. 3. 1939, tedy ještě před okupací ČSR, jmenován polním letcem - pozorovatelem a pilotem vícemístných letounů.
Se skupinou letců z brněnského letiště odchod 15. 6. 1939 do Polska přes oblast u Moravské Ostravy. V jedenáctičlenné skupině byli: npor. Josef Ocelka († 21. 7. 1942), npor. Jindřich Breitcetl († 21. 8. 1943), por. Tomáš Kozák († 14. 6. 1942), por. Svatopluk Bachůrek († 25. 4. 1942), por. Josef Stránský († 21. 6. 1944), por. Josef (František ?) Sixta († 17. 4. 1941), por. Jan Štefek († 16. 4. 1942), por. Karel Bečvář (18. 8. 1942), por. Václav Raba, por. Antonín Macenauer a por. Stanislav Rejthar.
Z Polska odpluli lodí z přístavu Gdyně do Francie. Josef Stránský po vypuknutí války absolvoval letecký výcvik na základně v Toulouse,pak odchod do Velké Británie. Přijat do RAF, nejdříve zařazen ke 24. spojovací peruti, po odlétání požadovaného množství hodin dne 14. 3. 1941 přemístěn k 311. čs. bombardovací peruti. První noční nálet absolvoval 11. 6. 1941 na Boulogne.
Bojová činnost Josefa Stránského byla vysoce hodnocena, ceněna byla jeho inteligence, jazykové znalosti (uměl např. výborně francouzsky), získal řadu vyznamenání.
Po skončení operační činnosti se stal velitelem výcviku záložních osádek pro 311. peruť. Od 6. 3. 1944 zařazen k britské 21. bombardovací peruti, stal se velitelem A-letky. Létal na dvoumístném letounu De Havilland Mosquito. Druhým členem posádky se stal další bývalý příslušník 311. peruti, František Bouda, který k jednotce nastoupil 18. 3. 1944. Zapojili se do předinvazní a invazní aktivity, v noci z 5. na 6. 6. 1944 Stránský s Boudou vzlétli na Mosquitu FB. MK. VI LR 382 v 01.00 hodin k bombardovací akci, při níž napadli jednu ze silničních křižovatek v Normandii. Stali se tak vůbec prvními čs. letci, kteří v den zahájení spojenecké invaze operovali nad nepřátelským územím. Vykonali celkem 11 ofenzivních akcí.
V noci 21. 6. 1944 startovali v 00.59 hodin ze základny v Thorney Islandu v Sussexu, ale z bojového letu nad Normandií se nevrátili. Zpočátku považováni za nezvěstné, později trosky letadla s mrtvou posádkou byly identifikovány na pobřeží Normandie, poblíž St. Valery- en-Caux. Tam byli také oba letci společně pohřbeni na francouzsko-britském vojenském hřbitově.
(Informace pro naši encyklopedii upřesnil pan Jan Pašek, děkujeme.)

František Bouda
společně létali, spolu pohřbeni Jindřich Breitcetl
společný útěk z protektorátu do zahraničního odboje Jan Štefek
společný útěk z protektorátu do zahraničního odboje

Marie Stránská
Josef Stránský

Menš