Internetová encyklopedie dějin Brna

Vladimír Dunděra

    MUDr. Vladimír Dunděra


    • * 24.2.1903 Malínky (okres Vyškov) – † 1.7.1942 Brno, Kounicovy koleje


    • válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; druhé stanné právo


    • národnost

      česká

    • státní příslušnost

      Rakousko-Uhersko, ČSR


    • příčina úmrtí

      popraven


    • bydliště

      Malínky, čp. 30 (rodný dům),
      Kyjov, Komenského čp. 616


    • vzdělání

      gymnázium v Bučovicích,
      1924–1930 Lékařská fakulta Masarykovy univerzity (22. 1. 1930 promoce)

    • vyznamenání a pocty

      Čs. válečný kříž 1939 in memoriam

    • jiné pocty

      Štábní kapitán zdravotnictva v záloze in memoriam,
      v Komenského ulici č. 616 v Kyjově je umístěna pamětní deska manželů Dunděrových,
      jeho jméno je uvedeno na pomníku obětí 1. a 2. světové války v Malínkách před budovou obecního úřadu - je smutnou skutečností, že na pomníku jsou čtyři jména osobností z rodiny Dunděrovy: otec Jan, který padl za první světové války, jeho synové František a Vladimír a Vladimírova manželka Gabriela, kteří zahynuli za okupace


    • zaměstnání

      lékař

    • politická orientace

      národně socialistická strana

    • odborné a zájmové organizace

      Sokol Kyjov (vzdělavatel),
      člen městského zastupitelstva v Kyjově


    • poznámky

      Protože pocházel z velmi chudobných poměrů (otec padl v první světové válce), vydělával si během studia medicíny o prázdninách v partě zedníků. Vždy výborně studoval, aby získal stipendium, již během gymnaziálních studií se učil většinou po nocích při svíčce, protože odpoledne pomáhal v hospodářství rodičů (ovdovělá maminka se po válce znovu vdala za otcova přítele Josefa Švančaru, pozdějšího starostu v Malínkách).

      Po ukončení studií absolvoval vojenskou službu v Praze-Vršovicích, ještě jako frekventant zdravotní školy se oženil. Po návratu z vojny se rozhodl otevřít si vlastní ordinaci v Kyjově. Nejdříve si pronajal domek v Husově ulici č. 4, kde otevřel svou první ordinaci, později ji měl ve dvoře hotelu Mrázek na rohu náměstí.
      V roce 1937 se manželé s dětmi stěhovali do vlastního domu číslo 616, který jim navrhl kyjovský rodák Josef Polášek. Ordinace s čekárnou a kanceláří měla v přízemí sedm místností s velice moderním zařízením. Byla zde i zubní ordinace s protetickou laboratoří, rentgenová místnost, v ordinační místnosti byl i operační sál. MUDr. Dunděra, ač praktický lékař, provozoval i zubolékařskou praxi, u svých pacientů dělal mnohé zákroky, které jsou dnes v rukou specialistů. Musel ovládat klešťové porody, diagnostikovat a léčit zlomeniny, dělal si základní laboratorní vyšetření, operoval krční mandle, sešíval řezná poranění atp. To bývalo tehdy nezbytné, protože nejbližší nemocnice byla v Uherském Hradišti. Měl vlastního laboranta, manželům v domácnosti vypomáhala hospodyně, často u nich pobývali i rodiče paní Dunděrové a také pomáhali; její otec dohlížel na řemeslníky při stavbě domu, maminka byla výbornou kuchařkou (vyučila se v brněnském hotelu Grand).
      Mladý lékař byl velice společenský, oblíbený u spoluobčanů, byl cvičitelem a vzdělavatelem v kyjovském Sokole, hrával zde i ochotnické divadlo, některé hry dokonce režíroval. Jeho syn Jiří zaznamenal ve svých vzpomínkách tradovanou historku, kdy Vladimír Dunděra vystupoval v Našich furiantech tak realisticky, že malá Helenka volala na maminku: „Mami, poďme dom, tatínek nám dělá ostudu.“ Miloval lidové zvyky, rád nosil kroj (sám byl rodem Hanák, ale snadno splynul se Slováckem), už za protektorátu se s řadou osobností pokusili obnovit sokolskou tradici Slováckých roků. Vše již bylo připraveno, ale těsně před slavností protektorátní úřady akci zakázaly. Tak alespoň oblékl sebe a děti do slováckého kroje a s dalšími krojovanými občany se procházeli ve městě. Miloval koně, při slavnostních průvodech jezdil v čele na koni. Měl rád umění, knihy, zvláště miloval francouzskou literaturu.
      Za mobilizace v roce 1938 byl jmenován lékařem mobilizačního pluku v Hodoníně. Po začátku okupace se zapojil do odboje v ON. Gestapem byl zatčen ve své ordinaci 22. 6. 1942 spolu s manželkou, převezen do Brna do Kounicových kolejích a zde popraven spolu s manželkou za pomoc veliteli desantu „Zinc“ Oldřichovi Pechalovi a jeho spolupracovníkovi Cyrilovi Žižlavskému.
      Zpopelněn v Krematoriu města Brna 2. 7. 1942. Podle vzpomínek syna Jiřího prý rodiče snad měli možnost uprchnout, ale možnost útěku odmítli z obavy, že by ohrozili děti a rodiče paní Dunděrové, kteří právě v té době u nich pobývali v Kyjově.
      (Informace k rodině upřesnila paní Vlasta Nováková, děkujeme.)


    • obrazy

      img16447.jpg


    • prameny, literatura

      zobrazit


    • osoby

      František Hamza
      v únoru 1930 mu vepsal věnování do svého románu „Šimon kouzelník“ („V milé paměti milého kolegy dr. Vl. Dunděry dr. Hamza 26. II. 1930 Brno“) František Hlaváč
      přítel, spolupracovník v odboji Václav Kostiha
      spolupráce v odboji Oldřich Pechal
      Vladimír Dunděra léčil nemocného Pechala na faře ve Ždánicích Josef Polášek
      pro MUDr. Dunděru navrhl rodinný dům v Kyjově
      další osoby (3)...


    • partneři

      Gabriela Dunděrová (Varhaníková)
      sňatek: 19. 7. 1930, Vizovice (církevní sňatek)


    • děti

      Jiří Dunděra
      Helena Minaříková (Dunděrová)


    • rodiče

      František Dunděra
      Františka Švančarová (Lukášová, ovdovělá Dunděrová)


    • sourozenci

      František Dunděra
      Augustin Dunděra


    • události

      2. 7. 1942
      Zápis popravených v Brně 1. 7. 1942
      v protokolu uveden pod číslem 2565/m
      1. 7. 1942
      Popravy ve druhém stanném právu v Brně (středa 1. července)
      jeden z popravených


    • autor

      Menš


Aktualizováno: 27. 01. 2019

Vladimír Dunděra. Fotografii pro naši encyklopedii poskytla jedna ze čtenářek naší encyklopedie, děkujeme.