Ranou tvorbu Bohumíra Matala poznamenal pobyt v pracovních táborech v Lohbrücku a Oswitzi u Vratislavi (1942–1945). Umělec posílal z pracovního pobytu své ženě Boženě a strýci Vladimíru Vaclovi stovky dopisů doprovázených surrealistickými kresbami. Kresby představovaly umělcův únik ze skutečnosti tvrdé práce a hladovění do nadrealistického snění.

Po návratu z Německa v roce 1945 Matal zaujal svou tvorbou čerpající náměty z mýtu města a jeho civilní poetiky, takže byl přijat svými staršími kolegy Františkem Grossem, Františkem Hudečkem, Kamilem Lhotákem a dalšími za člena pražské Skupiny 42. Umělec obohatil tvorbu svých současníků o vlastní poetiku vycházející z kubismu a o osobitý kolorismus (Zahradnictví tety Marie, 1945; Stříhali dohola malého chlapečka, 1946; Člověk ve městě, město v člověku, 1947–1948).
Jako nejmladší brněnský umělec měl v roce 1947 v Domě umění samostatnou výstavu (doplněnou plastikami Ladislava Zívra). Byl zastoupen na výstavě Mladé české umění v Paříži, Luzernu, Bruselu a Antverpách (1946–1947).
V roce 1948 podepsal v Akademické kavárně v Brně prohlášení na obranu umělecké svobody proti mocenským tlakům komunistického zřízení. Protože svůj podpis nikdy neodvolal, dostal se do stálého konfliktu s oficiálním režimem.

V 50. letech 20. století maloval kubizující portréty a postavy žen a autoportréty v interiérech se silným existencionálním nábojem, v nichž se odráží izolace a osamělost, do které se umělec dostal.
V roce 1950 získal ateliér na České ulici v Brně (v budově bývalého bufetu Sputnik), kde se soustřeďoval okruh jeho přátel (architekti Ivan Ruller, Zdeněk Říhák, J. Sirotek, skladatel Jan Novák, teoretici Zdeněk Kudělka, Petr Spielmann a další). Matalova výstava v malé síni Kabinetu umění n.p. Kniha na České ulici v Brně v roce 1955 byla předčasně uzavřena kvůli ohlasům v tisku, jež ji nařkly z šíření tzv. formalismu a kosmopolitismu.

V letech 1962 až 1965 proběhlo v umělcově tvorbě období informelu (užívá biomorfní tvary a stékání barev), např. v obrazech Krajina vod, Opilý koráb, oba 1962; Kráter, 1963 a dalších, jimiž se přiblížil současné lyrické abstraktní malbě.
V druhé polovině 60. let vznikl velký cyklus Přítomnost člověka přinášející nové pojetí čistých konstruktivních a převážně geometrických vertikálních kompozic v hutné barevnosti se zdůrazněním obrysových linií, které zůstanou pro Matala charakteristické i v jeho pozdní tvorbě 70. a 80. let 20. století vyznačující se kritickým protirežimním obsahem (Ptačí herci, Pomníky, Vesmírné haraburdí a další).
V roce 1972 se Matal i s rodinou odstěhoval na mlýn v Prudké u Doubravníku, který se stal oblíbeným místem setkávání jeho přátel z řad intelektuálů, herců a výtvarných umělců (Josef Císařovský, Adolf Kroupa, Ludvík Vaculík, Miroslav Horníček, Jan Kačer, Zdeněk Kudělka, Ludvík Kundera, Oldřich Mikuláštík, Antonín Přidal a další).

Tisk

"Hubert Jungmann: retrospektivní výstava k nedožitým 80. významného brněnského malíře"

"Bohumír Matal"

Monografie

"Dotkli se Brna. Memoáry, vyprávění a hold osobnostem, které přispěli k jedinečnosti našeho města"

"Zrcadlo vzpomínek (písemná podoba rozhlasového seriálu)"

"Takový byl Matal: vzpomínky malířových přátel (uspořádal Antonín Přidal)"

"Historie výtvarných škol v Brně"

článek ve sborníku nebo kapitola v knize

"Scénografie: Bohumír Matal. Nástin malířovy spolupráce s divadlem"

Ostatní literatura

"Galerie brněnských osobností"

Hubert Jungmann
žák Kuba Jureček
K. Jureček vytvořil v roce 1995 o B. Matalovi televizní dokument Jánuš Kubíček
spoluzakladatel skupiny Brno 57 Pavel Mareš
spolupráce na některých dílech Ivan Ruller
přítel Jaromír Sirotek
přítel Věra Sládková
přítelkyně František Václav Süsser
profesor na ŠUŘ Ida Vaculková
spolupráce Jiří Veselský
B. Matalovi pomáhal v ateliéru Josef Vohrabal
přítel